Pivovary v Chotěboři a (obnovený provoz) ve Dvoře Králové vznikly přibližně ve stejné době a mi se včera U Segala naskytla zajímavá příležitost chuťového srovnání.

Tradiční pivovvar ve Dvoře Králové uzavřeli komunisti v roce 1978. O 31 let později se v tomto městě opět začalo vařit pivo. Bylo krásné slunečné květnové odpoledne roku 2009 a v několika královedvorských hospodách točili 11°a 12°Tambora. Pivo slušné, ale samozřejmě chtělo to ještě doladit. Dnes je Tambor již zavedenou značkou a vaří v poměrně velkých objemech, čehož je důkaz, že se mimo jiné i filtruje a plní do půllitrových lahví. Má i pěkné etikety – kupř. ležák R.A. Dvorský. Ze včerejší Tamborovy degustace jsem však byl trochu zklamán. Pivo sice hořké, ale poměrně sterilní chuti s přídavkem „malcového“ bonbónu mne nikterak neuchvátila. Chyběly stopy přírodních surovin a dokonce jsem měl (doufám, že neoprávněné) podezření na pasterizaci. Podle mé nejčerstvější zkušenosti je dnes Tambor průměrnou komerční značkou, která sice příjemně obohatí trh, nicméně ničím nenadchne.

Podnik v Chotěboři byl projektován i postaven jako střední průmyslový pivovar. A vypadá to, že záměr se zdařil. Chotěbořské pivo z běžné produkce je kvalitní a pivař si na něm pochutná. Včera jsem degustoval chotěbořskou 12°. Podle informací na ceduli měla být nefiltrovaná, to však její reálné čiré barvě jaksi neodpovídalo, avšak jak říká klasik: „I kvasničák se někdy vyčeří“. Mok byl silně, avšak vkusně hořký a zajisté by potěšil převážnou většinu milovníků hořkých piv. V hořkosti byly evidentní chuťové tóny chmele, žádný diskutabilní pelyněk nebo dokonce lékárenské ingredience. Prostě pravý český Pilsner, který svádí hned k novému a novému napití. Degustační zážitek korunovalo přímočaré a 100% pivní doznívání.

Přátelská pivně kolegiální konfrontace byla zajisté přínosným zážitkem a samozřejmě, že hodlám podobné počiny opakovat.