Nechce se tomu věřit, ale minulý týden proběhl v Táboře již 23.ročník Táborských pivních slavností. 

Velkolepá akce, která trvá celé 4 dny má dvě základní části. Jednak je to soutěž o nejlepší pivo v několika kategoriích, která se koná v prostorách místní školy a pak, ta u veřejnosti oblíbenější je čtyřdenní spářka v kongresovém centru hotelu Palcát. Po sedmi letech své pravidelné účasti mohu bilancovat. Slavnosti jsou bezesporu zlatým hřebem jinak mrtvé pivařské sezóny, ovšem obávám se, že jejich úroveň poněkud upadá. Prvním problémem je enormní účast veřejnosti, které kapacita prostor hotelu Palcát bohužel přestává stačit. Již v pozdních odpoledních hodinách se sály naplní tak, že protlačit se mezi stoly či jednotlivými stánky bývá dosti časově náročná anabaze. Kupodivu u stánků kde prodávají pivovary své výrobky se povětšinou netvoří fronty a tak žíznivý pivař své pivo zpravidla obdrží ihned. Ceny piv nejsou příliš lidové a jejich struktura zvýhodňuje piva velká. Za malé zaplatíte sumu od 25 Kč nahoru, cena piv velkých je stanovena zhruba na 30 Kč+. Již asi druhý ročník je upouštěno od milé tradice obsluhy, kterou zajišťovaly většinou studentky místní střední školy. Bylo velice příjemné hledat v sále mladé holky oblečené do firemních triček jednotlivých pivovarů, které namátkou roznášely pivo po prostorách kongresového centra. Dnes si musí každý pomoci sám.

Ani zábavný program nebyl letos na vysoké  úrovni. Řízná dechovka na střídačku s barovými kapelami mne příliš neoslovila. Soutěže pro pivomilnou veřejnost nebyly dobře organizované, mám dojem, že si celý večer moderovali samotní pivovarští, kteří sice rozumí pivu, ale svět showbusinessu je jim celkem vzdálený.

A jak chutnalo samotné pivo? Nutno předeslat, že v kvalitě podávaného moku nebyly žádné rezervy. Snad jen platit 50 – 100 Kč za zálohované sklo se mi zdálo poněkud přehnané. Čtvrteční konzumaci jsem zahájil třetinkou třebíčského Urbana, kvůli kterému jsem zhruba před 5 měsíci vedl na internetu mediální válku. Tentokrát byla 12°slušná a Ale ještě lepší. Jen tak dál. V Táboře mělo premiéru pivo z nedaleké obce Chotoviny. Mok příjemně pitelný, ale uvítal bych větší osobitost.Dobré byly Dalešice, kvasnicová Chotěboř a zejména Lipan z minipivovaru Dražič, který má na slavnostech již po několik ročníků vyhrazené místo, jenž bych našel i poslepu. Na slavnostech měla své místo i piva zahraniční. V poměrné permanenci byl stánek belgický, jinak bylo možno okusit i piva z Německa, Skandinávie, USA nebo z Nového Zélandu. Cenové relace však byly dosti vysoké takže jsem zůstal věrný degustaci domácích značek. Zázvorový speciál z Vimperka se mi zdál málo zázvorový, naopak potěšil Oatmeal Stout z Radničního pivovaru v Jihlavě. K chuti přišel i Pacov a zejména havlíčkobrodský Rebel, který jsem ochutnal ve světlé i tmavé verzi. Z množství lidí mne rozbolela hlava a tak jsem kolbiště opustil již krátce po 22 hodině, neboť ubytování za rozumnou cenu bylo od hotelu Palcát dosti vzdálené.

Co říci závěrem? Táborské pivní slavnosti jsou každopádně tradiční zimní událostí. Nicméně si nejsem jistý, zda-li je navštívím i v příštím roce.