Na Táborskou Pivní Pečeť jsem poctivě dojížděl od roku 2007. A to se konal již 17. ročník.

Zdařilá akce, která se ujala. Jedním z tajemství úspěchu byl možná i fakt, že se pivní fest konal v době festivalového útlumu – zpravidla mezi koncem ledna a polovinou února. Potenciál akce rostl a zakrátko dosáhl nejen celostátního, ale též mezinárodního významu. Roku 2016 byl festival přemístěn do Českých Budějovic. Původní Pivní Pečeť však nezanikla.

Když jsem se podíval na program letošního pivního festivalu v Táboře, byl jsem potěšen účastí regionálních minipivovarů. Rozhodl jsem se tedy rozšířit svůj vědomostní obzor o nové pivovárky Jihočeského kraje.

Hned u vchodu jsem narazil na pivovar Transformátor z Hlavatců. Klasický ležák, na úvod vhodný. Jako protiváhu své nedávné účasti na festivalu svrchňáků  jsem se rozhodl ochutnávat převážně piva spodně kvašená. Dále byl na řadě mok z Píseckého pivovaru. V Písku jsem před 28 lety pět týdnů pracoval a tenkrát tam stála jen opuštěná budova bývalého pivního svatostánku. Návrat pivovarské tradice do tohoto krásného města hodnotím velice pozitivně.

Nejdříve povinnost – potom teprve volná zábava. I když i tato povinnost je velice příjemná. Pivovar Obora mimo jiné nabízí i 11° Žitohola s přídavkem žitného sladu. Hořká a dobrá. I v ležácích se dá vhodně experimentovat.

V Táboře tradiční pivovar z roku 1612 skončil roku 1980. Byla zachována pouze sladovna. Dnes už v Táboře fungují pivovárky dva. Jeden se nazývá Pod Besedou a je součástí restaurace Beseda. V suterénu funguje i malé pivovarnické muzeum. Pivo nefiltr, slušné, ale nic extra. Menší minipivovar Křížek vaří pivko o něco hořčejší. Vzpomínám na zpěváka Láďu Křížka, ze kterým jsem na podzim roku 1992 dělal interview pro erotický časopis Fórmen. Dotyčnému bigbíťákovi se článek líbil, nesouhlasil pouze s názvem „S Křížkem po funuse“….

V Truskovicích, což je údajně někde u Vodňan, vaří pivovar s neobvyklým názvem Hulvát. Chuť nikterak hulvátská, leč klasická česká a sofistikovaná. Navíc mok natočen do nejkrásnějšího skla na celém festivalu. Napadá mne, že by jej mohli točit v některé hospodě na ostravských Hulvákách.

Jablonecký Volt pochází z opačného konce republiky a v Táboře jsem dostal příležitost okusit jeho spodně kvašený výrobek, Slušný, ale svrchňák v Ostravě mi připadal zajímavější.

Vainar z Nové Bystřice byl rovněž pitelný, avšak při větším počtu vzorků už mi chutě začaly trochu splývat. Konečně mám splněno, tak si dám něco, co už znám. První je Zlatá Kráva z Nepomuku. Objev roku. Uvítal bych ji v Ostravě častěji. Pivovar v Kamenici nad Lipou patří k mým oblíbeným. V oné obci vaří dokonce pivovary dva, já jsem však doposud neměl možnost nic z toho druhého – Kokeše ochutnat. Možná v Budoucnu. Trochu zklamáním je pro mne při letošním ročníku pivo z Chotovin. Vždy patřily ke špičkovým značkám, letos mi však připadaly úplně bez chuti.

Vracím se ještě krátce k Písku a k Hlavatcům. Bilancuji celou akci a srovnávám ji s tou před 10 či 12 lety. Musím konstatovat, že v té době se mi zdál festival živější. Zmizeli mladí brigádníci v tričkách pivovarů roznášející po stolech pivo, celkem mne zklamal i poněkud fádní program, který rozhodně nestál za 160 – 200 Kč vstupné. Občerstvení na pivní úrovni, ale napočítal jsem pouze jeden stánek…

No nic. Cesta do JČ kraje se mi vyvedla. Doplnil jsem si znalosti, i to počasí mi přálo.