To britské pivo se jmenuje Old Speckled Hen.

Poprvé jsem je snad pil v Southamptonu v roce 1997 a mám dojem, že koncem 90. let dokonce někde v USA. Imponovala mi jeho divokost a nespoutanost. Pamatuji, že mi dokonce připomínala nefiltr.

Uběhlo skoro 20 let a já jsem měl možnost chvíli tuto značku prodávat příležitostně v ostravské pivotéce. Tenkrát jsem ji však neochutnal.

Šance se naskytla však teď, kdy jsem si jednu láhev zakoupil v pivním obchodě na Nádražní ulici. Britský výrobek zevropštěl. Již tím, že je v současnosti prodáván v půllitrových lahvích, což je náš zlatý standard. Vzpomínám na britské, americké i jiné zámořské výrobky, které používaly pro nás docela exotické duté míry jako 341 ml,          355 ml,375 ml, 66 cl apod. Všechny ty fluid ounces, pints (UK a USA), bushely a barrely pocházejí stejně jako míle, yardy či palce ze země, která se po dekády bála desítkové soustavy jako rouškomil Covidu. Např. až do prosince 1970 se v  UK používala složitá měnová soustava, kdy jedna libra obsahovala 12 šilinků a jeden šiling 20 pencí.

A jak jsem vzápětí zjistil, dosti se poevropštila, či přesněji zglobalizovala i chuť Kropenaté slípky. Takový normální, středně hořký, celkem nevýrazný ejlík, který sice nevystraší, ale ani nijak nepotěší. Britské klasické pivo je fenomén, který je Evropskému (a možná i jinému) kontinentu stále celkem cizí. Očima (ledvinama) tuzemského pivaře podivný utrejch teplý bez řízu a pěny. Avšak pro člověka, který se do britských Ale, Mildů, Bitterů či Stoutů zapil příjemná a osvěžující pivní alternativa. Toto očekávání však pivo Old Speckled Hen nesplnilo. Naštěstí se dobře hodilo k plesnivé nivě s paprikou a cibulí, které jsem si ve své degustační fantazii vydával za pubovou pochutinu kdesi v Yorkshire.

Pivo Old Speckled Hen se vaří od roku 1979. První várka byla připravena k 50. výročí založení legendární automobilky MG. Dle pověsti některé vozy této značky po několika letech provozu jevily problémy s lakem a objevovaly se na nich skvrny. Nicméně ono pivo, které tenkrát pocházelo z pivovaru Morland (a které jsem ještě i já měl příležitost ochutnat) bylo skvělé. Nicméně již v roce 2000 koupila a následně uzavřela onu provozovnu společnost Greene King, která tímto získala ochrannou známku Kropenaté slípky a začala ji vařit ve svých prostorách. Dle mého názoru se jí to příliš nedaří. Dopadlo to zhruba stejně jako když Staropramen neúspěšně falšuje někdejší Bráník nebo Vratislav.

Věřím, že obyvatelstvo UK nevymře na vlastní mutaci mediálně protřelého viru a já ještě budu mít šanci to teplé britské pivo bez řízu a pěny znovu osobně ochutnat.