V Kurník šopě jedu hlavně po ležácích. Občas zazdím i nějaký ten ejlík.

Předevčírem jsem si na úvod dal netradičně černé. Třináctka Zíchovec řemeslně dokonalá, avšak primární žízeň hasila jen zvolna. Tmavé piva mám rád, ale na žízeň asi nejsou plnohodnotně efektivní jako jejich světlejší kolegové.

Jako druhý kus se rýsovalo několik ip. Rozhodl jsem se však pro pivo ze Slezského pivovaru v Havířově s názvem HAVR. Byla to 13°, ale pro mne velice zajímavá. Již na první kontakt, žádný zbytkový chmel. Mok voněl hořce a lákavě. V chuti, alespoň pro mne hořkost nedominovala, ale stala se součástí pozoruhodné chuťové komplexnosti. Po celou dobu konzumace HAVR kvalitně uspokojoval mé zmlsané chuťové pohárky. Chvílemi jeho příchuť demonstrovala přímočarost a obecnou pitelnost, občas nakrátko promítla do degustačního transparentu záblesky příjemného aróma použitých chmelů, které však výstředně nekřičely, nýbrž libozvučně šeptaly spokojenému pijanovi o svých neobyčejných schopnostech. Doznívání střední až delší a velice souznějící a krásné. Takového ejlíka aby člověk pohledal. Naposledy u Balóna jsem na něj bohužel nenarazil.

Těšil jsem se, jak tímto svěžím truňkem důsledně oslavím své narozeniny o den později. Leč smůla. HAVR se celý vypil, tak jsem se musel spokojit s hluboce hořkým ležákem Troll z Heřmanic