Když počet vyjímek převyšuje počet pravidel, je třeba stanovit nová pravidla.

Kultura českého národa je plná vyjímek a úlev. Od politiky přes gramatiku až po terminologii v pivovarnictví. Je to pro naši mentalitu příznačné. Sotva si pivomilná – a to odborná i laická veřejnost alespoň rámcově zvykne na základní dělení piv na piva spodně kvašená (ležák, lager) a piva kvašená svrchně (ale), objeví se v pojmenování některých výrobků paskvil, který toto vše neguje a popírá. Označení „svrchně kvašený ležák“ je absurdita  jako např. „sladce chutnající kyselina“, „ohnivzdorné zápalky“, „spalovací elektromotor“ nebo „největší trpaslík na světě“. Zajímalo by mne proč se takové slovní spojení začalo u nás vůbec vyskytovat. Je to snad tím, že slovo „ale“ stále nemůže v češtině zdomácnět, neboť připomíná frekventovanou českou spojku, v textu mate  (mohlo by se rozlišovat kupř. velkým písmenem) a ve své psané podobě se velice špatně skloňuje? Pomalu se ujímá fonetický tvar „ejl“, což by podobné kejkle českého jazyka(v angličtině se neskloňuje) usnadňovalo. Je též možné, že svrchně kvašený ležák je jakousi českou specialitou, pivním hybridem, kde se kvasnice a následně vlastnosti vyrobeného moku kombinují a vznikl tak nový terminus technicus. Jednalo by se možná o svrchně zakvašené pivo, které nezraje a neleží pouze nezbytnou dobu pro expedici ale (Ale, ejlu), ale (spojka) odpočívá mnohem déle – skoro dobu nutnou pro vytvoření ležáku. Jestliže je to tak, celá věc by měla určitou logiku, i když si nejsem jistý jaký by tento výrobní postup měl vliv na výslednou kvalitu takto připraveného piva. Dost spekulací. Zeptáme se odborníků nebo alespoň zaangažovaných amatérů. Možná se nám podaří i vyvolat diskusi. O vývoji v této problematice vás budu informovat v mém příštím příspěvku.