Žalák je nejmíň sto let stará hospoda v Ostravě Mariánských Horách.

Už zjara roku 1980 jsme tam chodívali z Radomírem Pastrňákem po zkoušce souboru Trifid na jedno nebo na dvě. Pastrňák měl tenkrát 16 let, nebyl však žádný problém pivo dostat. Už tenkrát mi došlo, že se jedná o svobodnou hospodu, kde neplatí zbytečné a diskriminační předpisy.

Pak jsem Žaláka poměrně zanedbával. Navštěvoval jsem spíše podniky, kde se scházela tehdejší bohéma a potažmo též potenciální disent (Spolek, Rada atd.). Do Žaláka jsem zamířil jen zřídka.

Ani v 90. letech jsem nepatřil ke štamgastům onoho pohostinského zařízení. Nelíbil se mi fádní interiér a pouhý Ostravar 12° na čepu.

Před pár lety jsem se však začal dívat na hospodu Žalák poněkud jinýma očima. Přispělo k tomu, že jsme v prostorách této knajpy párkrát vystoupili se souboren Boco Deep Purple Revival. Takto to bylo i minulou sobotu.

Prostory Žaláka jsou poměrně stísněné, zejména když se počítá, že koncert přijde navštívit 50+ posluchačů. Aparaturu jsme neměli nikterak skvělou. Pouze dvě aktivní reprobedny a nějaká comba. Osobně jsem na „pódium“ instaloval své troje klávesy. Stejně jako někdejší varhaník Jon Lord hrával až do 80. let na dvoumanuálové varhany Hammond B 3, jsem zkombinoval Rolanda V 730 s Nordem Electro 2, čímž jsem docílil bohatého srovnatelného zvuku. Další syntezátor Nord Wave jsem si postavil k pravé ruce.

Neměli jsme již už skoro dva měsíce zkoušku, proto jsem se výsledku trochu obával. Leč autenticita prostředí nás řádně nakopla a my jsme hráli tak, jak se nám už nepodařilo skoro rok. V obecenstvu převažovali mí vrstevníci ve věku 50 – 60 let, objevili se však i lidé (hlavně holky) o více než jednu generaci mladší. Atmosféra byla vynikající. Měl jsem trochu výhrady ke zvuku, zejména i proto, že jedna z reprobeden byla postavena přímo za mou hlavou, avšak náš basista coby zvukař dělal, co mohl. Dále bych byl rád, kdyby si alespoň naši mladí kytaristi nechali narůst ty správné rockové řepy, aby náš soubor působil stylověji. Bubeník i zpěvák jsou už díky svému věku olezlí a já sám to nezachráním.

Velice mne potěšilo, že na čepu v Žaláku je konstantně kácovský Hubertus a to 12°za 24 Kč. Navíc nadšení posluchači nás občas pozvali i na nějakou tu lihovinu.

Krátce před desátou jsem znervózněl a bubeníkovi vypil jeho čerstvé pivo. Za chvíli budou zavírat a já už nebudu mít šanci dostat další. Obavy se však ukázaly naprosto lichými. Čepovalo se údajně až do čtyř do rána, v lokále se bez problémů kouřilo a lidé se bavili. Čili přesný opak toho co nám zakazuje a přikazuje naše loutková, protiústavní a zločinecká vláda.

Važme si hospod, jakou je Žalák!