Po jednom obligátním Poutníkovi jsem nevěděl, co si u Segala dále dát.

Vypadalo to na Poličku, ale výčepní mi doporučil ochutnat jakousi výroční či sváteční 12°. Svijanské pivo o této stupňovitosti, které jsem pil naposled byl Rytíř. Máz mi již příslovečně leze krkem a ta kvasnicová 13° taky nic moc. Neustále soustředím vzpomínky na rok 1564, či alespoň na 1986, kdy jsem pil Svijany v obci Přepeře prvně…

Svijanský speciál nenadchnul ani nezklamal. Prostě chuťově nevybočoval ze svijanského průměru. Piva z pivovaru, který byl málem na odpis a kterému již v 90. letech raketově rostl výstav mají jakousi svou charakteristickou příchuť, která mi ovšem příliš nevyhovuje. Ve srovnáním s tím, co vařily Svijany v 80. letech je to o ničem. Kdysi jsem měl dokonce ze svijanské 11°pocit, že do várky přilévají bílé víno.

U tohoto pivovaru, stejně jako například u Žatce mne napadlo, jestli byly archivovány varné listy z dob tak před cca 40 lety. Vybavení tehdejších provozoven bylo možná zastaralé a oproti dnešku třeba i kvalita některých surovin nevyhovující, sládek však v oné době uměl vytvořit Zázrak. Piva z regionálních podniků voněla již od otevření láhve a to čepované byla prostě pohádka. Samozřejmě to neplatilo obecně a jakost se snižovala směrem na východ.

Jsem rád, že štafetu české tradice a řemeslné dokonalosti převzala převážná většina dnešních minipivovarů.

Dej Bůh Štěstí!