Rutina vaření klasických piv někdy už znudí. Nastává čas na experimenty.

Dnes se dá do piva přidat skoro cokoliv. Známý regionální domovarník Oppelt v poslední době sází zejména na ovoce.

Měl jsem možnost ochutnat dva produkty z jeho dílny. Prvním z nich byl anglický ejlík s příchutí černého rybízu. Černý rybíz se stal nedávno v domácím pivovarnictvím téměř módou. Nejvíce jsem jej zaregistroval v kyselácích typu Gose. U Šušťura se však jedná o pokus o standardní britské Ale. Jsou použity některé anglické chmely a výrobek je pochopitelně svrchně kvašený. Černý rybíz mi chuťově nevadí, bohužel mi však úspěšně přebíjí všechny ostatní možné chutě. Britské ejly či bittery nebývají, na rozdíl od svých amerických verzí příliš chuťově vyhraněné. Proto mne Oppeltův experiment zaváděl spíše do kategorie ovocných ciderů. Černo rybízovou příchutí disponují též některé baltické či ruské portery a stouty, tam je však tato zvláštní degustační veličina vytvořena kombinací užitých surovin a hlavně procesem kvašení.

Druhým šušťurovým experimentem byl vídeňský ležák s příchutí třešní. Ten mi zachutnal více. Zřejmě trochu trpčí ovoce dodalo pivu zdánlivé nahořklosti. Vídeňská byla určitě barva, klasická karamelová zakulacenost byla višněmi trochu upozadněna, avšak výsledná chuť byla zajímavá a mok bylo možno konzumovat jako běžnou, avšak o poznání zajímavější výčepní značku.

Marně přemýšlím, jaké ovoce jsem ještě v pivu neochutnal. Malajskou hvězdu, buah rambut…..?