Kelheim je malé městečko v Bavorsku. A je tam docela sucho.

Asi nejzajímavějším objektem je historický pšeničňákový pivovar Schneider. Toto pivo jsem přes dva roky prodával v pivotéce a tak jsem jej docela přepitý. Stránky beerme.com však zmiňovaly ještě jeden pivovárek na Regensburgerstrasse. Toho dne jsem se zdržel ve službě na lodní recepci. Práce skoro žádná, k dispozici internet, sedm druhů kávy a při troše šikovnosti i točený Bitburger z vedlejšího baru. Přesto jsem kolem 15. hodiny začínal být nervózní. Šichta již měla končit a v dohledu nebyl nikdo, kdo by mne vystřídal, Do centra města jsem vyběhl až v 15.45. Přešel jsem most přes Dunaj a celkem lehce našel Regensburgerstrasse. K mému zděšení to byla jedna z těch nekonečných výpadovek vedoucích z města. Ve spěchu jsem si před svou misí neověřil název domnělého pivovaru ani popisné číslo, tak jsem se ani neměl na co zeptat. Asi po kilometru chůze po beznadějné ulici jsem to vzdal. Nu což. Vezmu za vděk Schneiderem. Pivovarská hospoda má však zavírací dny pondělí a středu. Manažér zřejmě pochází z bývalé NDR. Tady mi tedy doslova příslovečná pšenka nepokvete. V nedalekých potravinách alespoň kupuji nějaký lahváč. Při zpáteční cestě si všímám reklamy ve formě dřevěných sudů na jakýsi Brauhaus. Dotyčný objekt však vypadá neutěšeně a zchátrale a připomíná mi spíše současnou ubytovnu pro migranty. Nemám už ani čas to zjišťovat. Možná příště. Lahváč St. Michael není vůbec dobrý. Naštěstí hotel manager mi jako odměnu za přesčas daruje dva lahváče Tegernseer. Uplouvám ze suchého Kelheimu a těším se na Bamberg!