Mířil jsem do hrabovské hospody Stodola (el Pajar), kde mne čekal můj student španělštiny. Zkratkou jsem míjel tradiční ochutnávkovou pivnici U oráče.

Napadlo mne, že bych si před plánovaným PU nebo Nachmelenou Opicí (platí student) mohl dopřát taky trochu toho bizáru.

V nabídce však byly pouze ipy apy, případně neipy, na něž jsem opravdu neměl chuť. Tak jsem nastupující žízeň uhasil místním ležákem.

Dobrý, ale když už jsem tady…..

Vida. Všiml jsem si na tabuli inzerovaného „piva“, které mne zaujalo svým popisem:

Strudel 20°. Sour pear, rapsberry, Lotus Strudel Pastry ale.

Cena 120 Kč za půllitr evidentního pejsko-kočičkovského dortu se mi zdála jak ze zlého snu, tak jsem na výčepním vysomroval alespoň vzorek.

Jedná se podle názvu o kyselák ve kterém nechybí hrušky, maliny a dokonce nějaký Lotus, což nemá se značkou luxusních automobilů, jak jsem byl poučen, nic společného, nýbrž se jedná o jakési sušenky. A když přidáte vedle nezbytných ingrediencí ještě skořici a ovesné vločky, další pokus o nejexcentričtější kvazipivní produkt je na světě.

Jak to chutná? Nejvíce mi Štrůdl připomínal hrušková povidla. Maliny jsem moc necítil. Možná kapku skořice, ale sušenky jsem hledal marně. Možná proto, že jim jako diabetik moc neholduji. Jinak obligátní nakyslost, do které se však zásluhou dalšího kvanta surovin není možné ponořit a případně ji degustačně analyzovat.

Když už někdy přijde na nějakého toho soura, vždy upřednostňuji druhy bez slazení a přidaných surovin. Berlinen Weisse, Lambic, Gueze, Gose.

Je pošetilé srovnávat zmíněné experimenty s klasickými typy zejména spodně kvašených piv. Stejně tak je obtížné pochopit že psí plemeno Čivava nebo Pražský Krysařík pochází z vlka.

Jsem zvědav, kde se zastaví fantazie současných craftových sládků a cenová hranice jejich fantasmagorických výrobků.