Jak ten čas běží! Letos v září oslavil hlinecký pivovar Rychtář 100 let od svého založení.
Byl to poslední pivovar, který byl otevřený před 1. světovou válkou a rovněž jeden z posledních, který vznikl až do začátku 90. let minulého století. S malými vyjímkami z 30. let se u nás pivovary houfně zavíraly ať už to bylo kvůli hospodářské krizi, válce nebo komunistickému hospodaření. A jen naprosté minimum průmyslových pivovarů vzniká i dnes, na rozdíl od minipivovarů, které u nás mají již po několik let žně.
Kdysi se na Moravě Rychtář nedal sehnat vůbec nikde. Situace se začala v 90. letech lepšit v Brně, později v Olomouci. Jelikož je hlinecký Rychtář členským pivovarem aliance Pivovary Lobkowicz (dříve K-Brewery), můžeme se z jeho výrobky příležitostně setkat i v Ostravě.
V ostravském pajzlu U Sudu je sice nedýchatelný vzduch a pro estéta prostředí nic moc, ale pivo tam točí ze sklepa a tlačí je kompresorem. Slušná tam bývá Polička, občas je možno narazit i na jiné značky. Zrovna včera jsem měl štěstí a ochutnal jsem polotmavou hlineckou 13°. Pivo měděné barvy upoutá už svou vůní. Typické Hlinsko. Tak jak chutná Rychtář 12°, patnáctistupňový speciál nebo nefiltrovaný Natur, chutná i tento sezónní výrobek. Sympatická hořkost a hlavně ten rychtářovský „meisterschtich“ – to čemu já říkám „hlína“, v tomto případě však trochu netradiční – ostratně pivo je přímo z Hlinska. Doufejme jen, že členství v Pivovarech Lobkowicz nebude v budoucnu na škodu kvality. Jen aby nějaký chytrolím nezačal vrtat do výroby Rychtáře jak už se o to zřejmě pokusil v Jihlavě nebo v Klášteru. Hlinecký Rychtář má už po desetiletí svoji vlastní chuť a jak říkal Murphy: Všechny změny jsou vždy k horšímu….