Před léty bylo v Hobitu jasno. Kdo jako prvý urazí v této hospodě od 20.3. (21.3) sto kusů jakýchkoliv čepovaných piv stává se vítězek soutěže Sto jarních piv. Výkonní jedinci tuto výzvu zpravidla zvládli za týden. Postupem doby se z této původně výhradně chlastací akce stala mohem sofistikovanější soutěž. Na čepu v Pivovarském domě Ostrava se na 12 kohoutcích střídají piva označená čísly. Každý soutěžící musí co nejdříve ochutnat všechny dostupné soutěžní druhy.

Vypadá to velmi lákavě, ale má to četná úskalí. Předně borci jsou ve své rychlosti pití závislí rovněž na rychlosti výměny jednotlivých kegů. Samozřejmě, že si borec může čekací dobu zkrátit konzumací jiné, již započítané značky, avšak do jisté míry si tak posunuje vpřed svou hranici tolerance na alkohol a navíc to leze do peněz. Dle slov pravidelného každoročního závodníka Horrora však zájem o tuto akci klesá. Tento rok prý zřejmě dokončí klání pouze tři soutěžící. Navíc přítomná veřejnost význam této chvályhodné akce nedocení, mnohdy o nabízené alternativní značky nejeví zájem a shání se po Qásku. Vysoké jsou samozřejmě také finanční náklady celé akce.  Proto vše se vznáší nad příštím ročníkem Sta jarních kilometrů rozměrný zlověstný otazník.

A můj postřeh z akce? Předevčírem jsem uviděl U skákavého poníka inzerované pivo z Pardubic. Docela nedávno jej přímo na místě původu pili naši američtí osvoboditelé a ochránci. Kvasňák byl nefiltrovaný Pernštejn. Chuť ušla, ale nejvíce mi stejně chutná přímo v pardubické pivovarské hospodě. Jak se před pár lety roztrh´pytel z ipami a apami, dnes je vysledovatelný obdobný trend ve stylu zvaném ESB (Extra Special Bitter), česky extra hořké. Zrovna tento druh nabízely i Pardubice. Bohužel, chuť obdobná jako u Kvasňáka, jen trochu více chmelu. Navíc cedule hlásala namísto Pernštejn, což je oficiální název pardubického piva chybně Perštejn, což je zase minipivovar v Krušných horách. Upozorněný personál sice původně celou prekérní situaci zlehčoval, ale nakonec po mém důrazném upozornění na zmateční stav chybu opravil.

Vedlu v Hobitu jsem si objednal 15°polotmavý Poddžbánský speciál z Mutějovic. Jejich světlá 12°mi zhruba před rokem velmi chutnala, speciál byl však nasládlý a dosti ovocný. Jestli byl na vině nadměrný acetaldehyd nebo jen kombinace sladů a vyšší stupeň alkoholu nevím, v každím případě mne výrobek nikterak neosvěžil. Mnohem lépe dopadl 14°Maxmiliám z Kroměříže. Tam byla lehoučká sladkost prezentována jako výsledek jistého chuťového zakulacení, přitom chmelové i sladové byly na svých místech a to i v potěšitelné dochuti.

Qáskové Vidle bodly, bohužel předražený 16° bock z Vimperku se pro mne stal zbytečnou investicí. Alkoholicky silný, ale chuťově nic moc. Podobné akce se jako 100 jarních piv se mi osobně líbí, chápu však, že se jejich organizace musí pořadateli vyplatit.