Využil jsem pozvání na soukromou party ve Staré Bělé, abych konečně ochutnal místní pivo.

Pro milovníky nenáročných procházek mám jednu pěknou turistickou trasu: Z konečné tramvaje v Zábřehu přes Bělský les do Staré Bělé a tam přes celou dědinu až na konec ulice Mitrovická. Po cestě nic zajímavého. Stromy, keře, později rodinné domky, v pár okolostojících hospodách Ostravar a Radegast. Ale na křižovatce ze které se dá odbočit do Proskovic a Polanky nad Odrou stojí hospůdka U Matěje a ta je v současnosti tím nejpozoruhodnějším objektem v širokém okolí.

Budova pohostinství napovídá, že zařízení má už svá léta. Zvenku již trochu amortizovaná klasika, vevnitř viditelná snaha o moderní řešení interiéru, které se však staromilcům a hospodským estétům zřejmě příliš nezamlouvá. Zkušený pivař prostě při vstupu očekává něco jiného. Vnitřní sytě hnědočervená barva stěn dává lokálu dojem temnoty, rovněž stoly a židle mají daleko k útulnosti. Nicméně nejdůležitější je pivo a to U Matěje funguje na 100%. Ignoroval jsem pípu s Radegastem a hned se ptal po inzerovaném Starobělském. Vedlejší dvě pípy byly řádně označeny vkusným logem s čápem, což mi připomnělo někdejší symbol pivovaru v Březnici (dnes Herold). Na čepu dvanáctka a 15°speciál. Už u světlé dvanáctky jsem zajásal. Tak si představuji typické chutné české pivo! Příjemně nahořklé a i když bych je považoval původně snad za jedenáctku v konečném výsledku skvělé. Ušlechtilá chuť i vůně. Pivo, které nemůže urazit ani největší slimpaly a přitom znalce může nadchnout. K pozitivnímu dojmu přispěl snad i fakt, že ležák byl podáván filtrovaný a že půllitr se prodával za pouhých 19 Kč. Možná, že se rouhám, ale v případě čepu U Matěje bych možná jeden či dva stupínky ubral na chlazení.

Patnáctka již byla poctivým hutným kvasničákem, který si zachoval čerstvě vznikající charakter Starobělského piva. Samá chvála. Jen tak dál!

Od Matěje můžete ve vycházce pokračovat do Polanky. Ale tam vás už nic zajímavého nečeká.