Tak zní název obce nedaleko Ostravy bez diakritiky. Ve skutečnosti se však jedná o Starou Bělou.

Na poutě nerad chodím již od mala. Vadí mi hlavně davy lidí a jejich atmosféra mi nic neříká. Nicméně součástí letošní tradiční starobělské pouti byl i lokální pivní minifestival.

Lepší počasí si snad organizátoři ani nemohli přát. Bylo krásně, slunce se místy zdálo být až příliš ostré. Na prostranství u hospody Katolický Dům bylo vskutku živo. Pár stánků s pivem a jídlem. Bylo těžké najít volní místo u stolů. A nevadí, že jsem po rodičích protestant?

První desítka je na žízeň. Mají tady Kohutku a je to samozřejmě dobrá volba. Jako křen. Naproti tomu je desítka z bíloveckého Zobaku celkem bez chuti. Před pár lety mi to teda chutnalo mnohem více.

Trochu mi vadí plastové pohárky, ale kdybych prozíravě přinesl vlastní půllitr, bylo by to určitě mnohem stylovější.

Do třetice desítka z Bělé. Slušná. Je třeba přejít na silnější kalibry. Ani 12°z Bílovce mi moc nejede. Taková nehořká, nesladká. Jakoby tam úřadoval kolega Asahi. Mí přátelé jdou do ip, já si vychutnám chutného Černého Cápa. U Hoppy Dogu mne překvapují docela křesťanské ceny. Není divu. Jsme v areálu Katolického Domu. Normálně se všude ceny šroubují, tady se u běžného škopku drží zhruba na 30 – 35 korunách.

Pikantní kuřecí křidélka jsou výborná, samozřejmě trochu mastnější. Znovu dostávám žízeň. Už by to chtělo něco výživnějšího. Optimálním řešením je Märzen 14° ze Žíznivého Dromedára. Ten píše! Z dálky se ozývá hřmění a objevují se fámy, že nad Starou Bělou bude brzy bouřka. Odcházíme na autobus. Kvůli pouti jsou nějaké výluky a změny tras.  Avšak my akumulovaní kvalitním mokem jsme odolní a opouštíme Starou Belu v dobré náladě.