Je krásné být štamgastem a mít „svou“ hospodu. Usedlí lenoši se obvykle usalašují v knajpě nejblíže svého bydliště, přestože výběr ani kvalita podávaného piva neodpovídá legálně požadovaným standardům. Aktivnější jedinci do „svého“ šenku docházejí či dojíždějí i na delší vzdálenosti. Hospodští fluktuanti výčepy střídají, promiskuitní jedinci navštěvují pravidelně i hospod vícero. A pak jsou tzv. štamgasti  – kosmopolité, kteří jsou v hospodě doma na celém světě.

A mezi ně se řadím třeba i já. Poprvé jsem své kosmopolitánství demonstroval v roce 1986, kdy jsem párkrát navštívil restauraci Buzzard v kanadském Calgary. Líbilo se mi již tenkrát, že mne při opakovaných návštěvách personál poznává a rovněž si pamatuje co piju. Kajícně musím přiznat, že tenkrát to byl čepovaný Heineken. O tři roky později na nizozemsko – francouzském ostrově Saint Martin jsem zase co 10 dní zamířil do pohostinství s názvem Portofino. Podnik se spíše specializoval na jídlo (drahé) a pinta piva Stella Artois nebo Double Diamant tam stála celé tři dolary.

V Leningradu jsem uvažoval o štamgastství v nejbližší přístavní hospodě, avšak tam neměli pivo a v dosti vzdáleném pivním baru Něva čepovali Žigulivskoje, které sice stálo 49 kopějek, takže dolarovou bankovku tam nebylo možno v pivech propít (1 dolar – cca 15 rublů) ovšem bylo příšerné.

Na předměstí Los Angeles jsem se stal štamgastem v pivnici John T´s a po ochutnání všech 70 podávaných druhů bylo mé jméno zvěčněno v Síni pěny (Hall of Foam). Rád vzpomínám na mexické městečko Ensenada, kde jsem pravidelně docházel do oblíbeného podniku Anthony´s Bar. Tma, hlučná hudba, pivo za dolar, tequila za dva, chuťovky zdarma a prostitutka 50 USD. A hlavně aztécký výčepní Gonzalo s nímž jsem procvičoval španělštinu.

Na Portoriku jsem tu „svou“ hospodu nemohl dlouho najít. Až po letech tam otevřeli nový minipivovar, takže o program v San Juanu bylo postaráno. Špatně nebylo ani v Evropě. V moldavském Kišiněvě jsem přímo naproti hotelu kde jsem bydlel objevil krásný minipivovar Beerhouse. Moldávie je spíše vinná oblast, ale pivo tam měli zdařilé.

Nádherné hospody mají v Austrálii. V Sydney jsem rád docházel do hotelu s příznačným názvem Cosmopolitan. Pivo tam sice nevařili, ale podávali v krásném hospodském prostředí ležáky nebo aly (ejly) z místních malých provozoven. V Dunedinu na Novém Zélandu poblíž nejstrmější městské ulice na světě (Baldwin Street) jsem ve stylovém šenku objevil vynikající lokální značku MCDuff a ochotného výčepního, který mi nalil dva kusy zdarma. Dvakrát jsem z tasmánského Hobartu vyrazil na místní nejvyšší horu Mt. Wellington a pokaždé se mi do cesty postavil nejstarší australský pivovar Cascade s přilehlou restaurací….

Mých hospod, kde jsem býval alespoň na chvíli štamgastem je hodně a zážitků ještě mnohem více. Ať už náležíte do kterékoliv výšezmíněné štamgstské kategorie pamatujte si, že ta pravá štamgastská hospoda je ta kde vás mají rádi!