Když jsem v aljašském minipivovaru Golden Nord nalezl ve své pintě kousek jehličnaté větvičky byl jsem značně překvapen. Šantán byl 100% interiérový, takže tento kus přírody mi musel do piva někdo hodit schválně. A taky že ano. Popíjel jsem tenkrát totiž místní tradiční pivní styl s názvem Spruce Tip Ale. 

Historie Spruce Tip Ale sahá daleko do minulosti. Přesněji byla zdokumentovaná v 18. století lodními posádkami kapitána Beringa a Cooka. Již tenkrát námořní kapitáni věděli, že má-li mužstvo na dlouhých, často i mnohaměsíčních plavbách dosti piva a rumu, je spokojeno a pracuje spolehlivě. V opačném případě bývá ve své práci lajdácké a vymýšlí tenkrát populární lodní vzpoury. Detaily přípravy piva přímo na starých plavidlech neznám, avšak vím, že zejména v jistých zeměpisných délkách a šířkách se už tenkrát oblíbený a nezbytný chmel nahrazoval smrkovým jehličím. Spruce Tip Ale jako plnohodnotný pivní styl přežil a ve zmodernizované formě se na severu USA a Kanady vaří v tamějších minipivovarech dodnes.Jak již název napovídá, jedná se o pivo svrchně kvašené. Většinou nebývá příliš alkoholicky silné, mívá kolem 4,5%, není samozřejmě těžké připravit i mok plnotučnější. Přerod běžného svrchně kvašeného piva na aljašské Spruce Tip Ale nastává během chmelovaru, kdy je asi na 15 až 20 minut do připravované mladiny přidána esence ze smrkového jehličí. Evidentně se používá i koncentrovaný extrakt, v některých pivovarech však pro větší autentičnost do várky ponoří pro tento účel speciálně vyrobený pytlík s jehličím reálným. Výsledek je více než zajímavý. Zatímco ve zmíněném Ale ze skagwayského Golden Nord jsem trochu cítil sirupovou sladkost a syntetiku, smrkové z Ketchikanu byla příroda sama. Krásná a hluboká hořkost tohoto piva naprosto potlačila ovocné podtóny charakteristické pro svrchně kvašená piva a dala jasně najevo, že na rozdíl od utrejchů kapitána Cooka se v tomto aljašském městečku chmelem nešetří. Hned po prvním napití se na patře rozvinula nádherná vůně smrkového lesa. Jako bych přímo viděl kolem sebe podzimní přírodu a – kupodivu – i lesy smíšené. Znalce upoutá rovněž dlouhé přírodní doznívání.

Myslím si, i když pivo osobně nevařím, že nemůže být příliš složité zkusit vyrobit podobný mok i v našich podmínkách. Jehličnatých lesů je zatím všude kolem dost a tak se těším na první oficiální český smrkový (případně borovicový) ležák.