Jak už jsem zmínil v jednom svém předchozím blogu, současný náhled na nedávnou historii zanechává dojem, že v 70. a 80. letech minulého století se v našem pivovarnictví nic nedělo. To ovšem není pravda. I ona doba měla své favority, outsidery i své tehdejší speciály.

České pivo před 30 lety, ač vyrobeno v zaostalých technických podmínkách mělo svou chuť i vůni. V lahvích vydržela desítka nezkalená maximálně týden, ale podle tehdejší správné filosofie se nemá pivo vyrábět na sklad nýbrž k přímé konzumaci. Vícestupňové speciály bývaly poměrně vzácné a povětšinou se jednalo o sezónní záležitosti. Přesto mi některé vybrané značky utkvěly v paměti.

Pražský pivovar v Bráníku (uzavřen roku 2007) vaříval celoročně svůj 14°Speciál. Pravidelně býval na čepu v restauraci II. cenové skupiny U Supa, kde stál v roce 1982 celých 4.10 Kč. Později se objevil i v Bránickém sklípku na Vodičkově ulici. Nejznámější pivní značkou a zároveň jediným výrobkem našeho tehdy jediného oficiálního minipivovaru U Fleků (založen 1499) byla flekovská 13°. Toto pivo se vaří dodnes, ale málokdo disponuje kupní silou si jej koupit. Plzeňské pivovary navázaly počátkem 80. let na předválečnou historii tenkrát nově zřízeného 3. plzeňského pivovaru s názvem Světovar (1935 – 1938) a počaly vyrábět 12°ležák stejného jména (tehdejší modifikace Gambrinusu – mimochodem velice slušná). Chvíli také vařil černou 18°Diplomat, která se však nejspíš nevyskytovala v sudové verzi. Dodnes mám ve sbírce etiketu v azbuce.

Západočeský Chodovar, zřejmě krátce po svém 400. jubileu v roce 1973 zahájil produkci tenkrát nepříliš obvyklé světlé 13°. Toto pivo se rovněž vaří dodnes, avšak značka doplatila na překotné technické inovace pivovaru. Chodovar znatelně ztrácí svou charakteristickou chuť. Koncem 19. století se na tehdejším trhu objevilo silné černé pivo z nově otevřeného pivovaru v Pardubicích (dnes Pernštejn), které dostalo název Porter. Snad kvůli federálnímu konkurentovi ze slovenského Martina, který později tradičně vyráběl stejnojmenné 20°pivo se mok z perníkového města překřtil na Portýr. Uctyhodných 19 stupňů a hustá až smolovitá konzistence – rozhodně stojí za ochutnání. Nejlépe přímo v restauraci u pardubického pivovaru.

Na severní Moravě se speciály vyskytovaly většinou jen sezónně. Těšil jsem se na každé Vánoce a Velikonoce kdy byla k dostání světlá přerovská 14° Hanák a tmavá litovelská 16°Ondráš při které jsem si vždy slastně představoval, že jsem se ocitl v bavorské pivnici.

Dnes jsou speciálů plné regály i výčepní pulty a to naštěstí ne pouze na Vánoce.