Hospody zavřené, zpívat se nesmí – nezbývá než improvizovat.

Kolega bubeník z kapely Boco Deep Purple Revival projevil asi před 18 měsíci přání naučit se španělsky. Ačkoliv pracuje v průmyslu, o filologii má docela živý zájem. Po několika úvodních lekcích v hospodě si kolega našel oficiálního učitele španělštiny z Peru, který však u nás již dlouho žije. Lekce nebyly nejlevnější a projevoval se i příležitostný střet jednotlivých kultur. Bubeník např. utvořil větu: Pienso de la Cerveza, což znamená „Myslím na pivo“. Učitel mu však tuto větu škrtl pro nevhodnost s vysvětlením, že lidé (asi v Peru) na pivo nemyslí. To bych tedy rád věděl na co jiného mohou myslet? Strčte si tu vaši inckou říši do prdele!  Do takové nekulturní země nemám zájem vycestovat.

Na jaře se Peruánec bál covidu a několik lekcí tak prý odpadlo. Určitě si vážil pobytu v ČR. V Peru drželi několik měsíců lidi doma pod samopaly a ti stejně padali jak hrušky. Proč se z toho nikdo soudný nepoučí a stále iniciuje stejné a nefunkční šaškárny?

Koncem léta mi kolega nabídl, abych ho nadále učil já. Osobně španělsky mluvím docela plynně, avšak již mnoho let mi chybí praxe a tak jsem uvítal příležitost si onen jazyk takto trochu zopakovat.

Můj student studoval dosud pilně. Naučil se mnoho slovíček, stále má však problém konverzovat. V Řecku, kde byl na dovolené letos prý španělsky nikdo nemluvil. Je samozřejmě třeba zvládnout aspoň základní mluvnici včetně minulého času a podmiňovacího způsobu. Ale nejdůležitější je bezpochyby praktická konverzace.

V současném stavu zavřených hospod se scházíme v jeho bytě. Stručně projedeme gramatiku a pak už přistoupíme k praktickým cvičením. Cílem většiny cest v zahraničí je pochopitelně knajpa. Tak se nejdříve zeptáme na cestu. Jak tam jít pěšky nebo použít městskou dopravu. V tom případě je namístě dotaz na číslo linky počet zastávek a název destinace.

Pak už si v hospodě objednáváme pivo, popřípadě místní lihoviny a něco k zakousnutí. Pak je potřeba zaplatit, čímž si procvičíme číslovky. Můžeme si ještě odnést pár lahváčů, proto je dobré i něco vědět o zálohovaných lahvích. V restauraci se můžeme příležitostně i sblížit s lokálními občany a proto je praktické něco vědět ve španělštině o naší zemi. Nejčastějším tématickým okruhem by mělo být samozřejmě pivo.

Chceme-se se blíže kontaktovat se ženami, je třeba znát několik základních frází:

Te quiero…

Vamos a cojer….

Mámame la turca…

Voy a meter la poya ….apod.

Při španělských lekcích popíjíme pivo. Ačkoliv jsem svému žákovi vysvětloval, že alkohol, který je jinak v rozumných dávkách zdraví prospěšný, může narušovat koncentraci, on toho nedbá a často jeho myšlení bývá zpomalené. Na druhé straně je třeba si zvykat na dotyčné prostředí, neboť ve španělské cantině nebudeme sedět u coca-coly a platí naše, i španělské přísloví o cvičišti a bojišti:

„Más sudor en el ejército – menos sangre en el combate!“

Nedávno kolega objevil v nedalekých potravinách ryze nebo hluboce hořkou 15° od Radegastu. Někdy opravdu s grády roste chuť piva. Mok je to celkem hutný, celkem i hořký, bohužel je z něj cítit latentní nasládlost silnějšího alkoholového obsahu. Člověk má však alespoň pocit, že pije něco jako pivo, což u nošovické 8,5° není vůbec dosažitelné.

Máte-li zájem absolvovat kurz praktické hospodské španělštiny, mám ještě volné místo. Možno i korespondenčně.

Que viva la Cerveza!!!

No pasarán!!!