Bude to brzy již 27 let od mé památné pěší pouti z Turnova do obce Přepeře kde jsem poprvé ochutnal svijanskou 11°. A o dva roky později v téže hospodě i lahodnou 10°. Vypadalo to na lásku na celý život – leč pivař míní a sládek mění.

Mluvit v Ostravě v 80. letech o svijanském pivu bylo tenkrát jako popisovat jihoafrickému Pigmejovi kvalitu sněhu na horské sjezdovce. Svijany bývaly tenkrát malinkým regionálním pivovárkem. Již v 90. letech však značka pronikla do Prahy, zvyšovala se výroba a začaly se dít věci.  Všeobecná euforie ostravských pivařů vydržela několik let. Svijany byly vyhledávanou a zpočátku i dosti úzkoprofilovou značkou. Revolučním lokálem se stal hulvácký šenk Sangria, kde se začaly čepovat 2 – 3 druhy. Pivoznalci lačně slintali, avšak já jsem udržoval střízlivý (většinou) odstup. Mok z počátku 21. století byl totiž chuťově úplně jinde než pivo, které jsem kdysi ochutnal v Přepeři. Nebylo špatné, avšak vytratila se z něj ta sofistikovaná jemnost, kterou jsem tolik obdivoval.

Šel čas a Svijany počaly zaplňovat trh. V Čechách i na Moravě. Najednou Svijany již nebyly zvláštností a počaly zevšedňovat. Produkt Libereckého kraje se zabydlel na třetích či čtvrtých pípách v knajpách vedle Radegastu i Ostravaru. Svijanské pivo se hojně vyskytovalo i v supermarketech. Pivopijové si snad tento vývoj nechtěli připustit, leč kvaluta Svijan šla povážlivě dolů. Pak roční výstav překročil půl miliónu hektolitrů, pivovar zahájil vydávání vlastní tiskoviny a samotné pivo se zařadilo po bok průmyslovým značkám. V roce 2010 se v médiích přetřásalo používání chmelového potravinářského aditiva Tetrahopu. Svijany anektovaly Skaláka z Malého Rohozce a jely na plný výkon.

Včera jsem na jedné narozeninové oslavě z nouze popíjel svijanskou 11° a mohu zodpovědně prohlásit, že můj chuťový zážitek byl naprosto tristní. Podivná chuťová stopa laciného bílého vína, kterou jsem ve Svijanech vysledoval již koncem 90. let se v tekutině ještě jaksi rozplajzla a výsledkem bylo průmyslové pivo určené pouze k hašení primární žízně. Kvasnicová 13°disponuje pěnou jako z minimaxu a pozbyla své hutné, leč osvěžující chuti. Svůj příjemný šmak ztratily bohužel i výrobky z Malého Rohozce.

Fakt, že černá Svijanská Kněžna dopadla nejhůře v testech na přítomnost mykotoxinů, které se do piva dostávají přítomností plesnivího ječmene zajisté o něčem svědčí. Svijanský pivovar se stal bohužel další obětí hektického pivního shonu a honbou za výkonem v naší zemi. Je to možná škoda, ale jak už dobře víme – pokrok se nedá zastavit. Takže svijanský pivovare – spi sladce. Přáním hořkého spánku bych popřel tvou současnou chuťovou podstatu.