Na soutěž domovarníků PIHA 2012, která se konala v sobotu 1. prosince v Praze jsem dorazil náhodou. Tak se alespoň mohu podělit o své zážitky.
Tento ročník PIHY se konal v budově Střední průmyslové školy potravinářských technologií na ulici Podskalské 10. V interiéru školy mne hned upoutala rozlehlá soustava výkladních skříní, které byly vyzdobeny chmelovými šištičkami, pytly se sladem a celou plejádou lahváčů. To je ten správný vzdělávací ústav, pomyslel jsem si a opět jsem zalitoval, že jsem se po absolutoriu základní školy přihlásil na Konzervatoř. Při bližším prozkoumání dekorací jsem však zvadnul. Pilsner Urquell, Gambrinus, Staropramen, Kozel, Starobrno. Nekazí náhodou tato instituce takto naši nadějnou pivovárečnou mládež?
Zaplatil jsem 100 Kč vstupné a hned se přivítal s několika domácími i přespolními kamarády. Každý přítomný domovarník přihlásil do soutěže své vzorky, které pak během dne byly hodnoceny osmnáctičlennou(!!!) degustační komisí. Samozřejmě že se soutěžilo v několika pivních kategoriích. V programu byly také dvě přednášky, z nichž jedna velice zajímavá informovala o nových odrůdách chmele. Z těch mne nejvíce zaujal chmel Kazbek, který vznikl šlechtěním a křížením divokého chmele z Ruska. Po chodbě školy se potloukali čeští i zahraniční homebrewáři (jakýto lingvistický paskvil), kteří spolu zasvěceně diskutovali o kmenech kvasnic, vystírce, rmutech či zákvasných teplotách a vzájemně si z PET lahví nalévali vzorky. Já, vědom si faktu, že jsem pouhý konzument jsem byl ve vzorkování zdrženlivý, nicméně kamarádi i celkem neznámí účastníci klání se se mnou podělili o zajímavé ukázky jejich tvorby. Během několika příjemných hodin strávených v prostorách pivovarnické školy jsem si všiml zajímavého faktu. Český ležák se dostává mezi domovarníky do nemilosti. Přestože spodně kvašená piva měla na PIZE své kategorie, převážná většina soutěžících se chlubila svými svrchně kvašenými skvosty. Nejvíce letěla IPA a APA, nechyběly však ani aly (ejly) belgického typu, weizeny či stouty.Je to posun v pivním myšlení nebo jen praktické opatření neboť vaření spodně kvašeného piva vyžaduje mnohem více času a péče? Mnozí účastníci se zdáli být proti ležákům téměř vysazeni. V rozmluvě jsem, poněkud netématicky, poukázal na zvětrávání české národní identity kdy po odchodu Rusa dorazil Američan z NATO a Evropan z Bruselu. Poblíž stojící svrchní kvašák podotkl, že se naše země považuje za pivní střed světa, avšak krom Pilsneru a ležáku českého typu nedisponuje v tomto směru ničím zajímavým, na rozdíl právě od mnou zmíněné Belgie. Takovýto jedinec vidí žlutě a myslí svrchně kvašeně.
Potěšila mne i účast několika mladých žen se kterými se o výrobě piva dalo odborně diskutovat. Odpoledne se protahovalo, degustační komise měla stále hodně práce a já se rozhodl asi ve 3 odpoledne kolbiště opustit. Zatímco pro mne byla návštěva PIHY vzrušujícím a stimulujícím zážitkem, pro některé zúčastněné bylo odpoledne značně frustrující. Údajně špatná organizace, zmatky při registraci, pozdní vyhlašování výsledků a zejména absence slíbeného guláše, na který se domovarníci během akce ptali nejvíce. Těším se, že si tu degustačku zopakujeme 16. března v Kostelci u Holešova kde budu i já členem degustační komise.
Na závěr informace pro zavilé češtináře. Uvědomuji si, že slovo PIHA je zkratkou (Pragues´s International Homebrewing Awards), které by se nemělo skloňovat. Ale mi se to tak líbí.
Možná že svrchně kvašené jsou módním trendem, ale zase je třeba vždycky rozlišovat mezi pozitivní a negativní módou, nebo spíše mezi módou smysluplnou a módou povrchní a bezobsažnou. Ta svrchně kvašená piva jsou podle mého názoru móda pozitivní a přínosná (pokud se dá vůbec o módě mluvit, protože to zná stejně jen minimum lidí), protože – byť s několikasetletým zpožděním – ukazuje obyvatelstu něco, co samo o sobě stojí za pozornost, repsp. za napití, bez ohledu na to, zda to je nebo není populární. Naproti tomu jiné módy můžou být nesmyslné – jako např. co mám nosit nebo dělat, ačkoli samo o sobě je to celkem k ničemu.
Já sám jsem svrchně kvašená piva objevil asi někdy před dvěma třemi lety: všiml jsem si, že v obchoďácích prodávají nějakého pšeničného Velena, což byl první krok k takovým stylům. Pak jsem si někdy loňskou zimu všiml IPY z Vyškova, pak ochutnal něco od Kocoura a Černou raketu, a už jsem byl chycen
Ale jinak spodně kvašené si samozřejmě dám velmi rád taky, pokud ovšem stojí za to. Například z produkce zmiňovaného Vyškova, Primátora, Koníčka, a Qáska (jehož polotmavou třináctku považuju za jedno z nejlepších piv, které znám, v kategorii polotmavé určitě špička). To se ale zase nedá říct o pivech druhého ostravského minipivovaru, jehož jediným plus je bohužel jen pěkné a nekuřácké prostředí.
No, trochu se divím určitému negativnímu postoji ke svrchně kvašeným pivům. Upřímně se doznávám, že i já myslím zpravidla svrchně a že jsem velký fanda všeho svrchního, hlavně stylu IPA. Ono se totiž není čemu divit – svrchně kvašená piva jsou bezesporu piva senzoricky velmi zajímavá, pro mě většinou zajímavější než spodní. A když si k tomu přičteme fakt, že je značně obtížné se s nimi běžně v hospodě setkat, pak není divu, že je po takový pivech u pivně vzdělanějšího obyvatelstva hlad. Domovarníkům se proto nedivím, že si chtějí užít více svrchně kvašeného moku. Ačkoli se poslední dobou na ostravsku přece jen už objevují častěji (Black Hawk, Karmeliet a často Valášek u Segala).
Díkybohu za pořádnu pivotéku v Ostravě, ale i v ní bych uvítal více zástupců stylu IPA nebo silné Double IPA, jako např. z pivovarů BrewDog či Mikkeller, výbornou IPU má i FlyingDog. Ale zase chápu, že dostat taková piva do Ostravy není asi až tak jednoduché, každopádně jsem rád za to, že je konečně plno Belgií a Shneider!
Hodně zdaru pivotéce!
Já jsem své první svrchně kvašené pivo ochutnal v Kanadě už v roce 1986 a netvrdím, že jsem proti ejlům zaujatý. Ačkoliv mám stejně nejraději poctivý ležák českého typu, nepohrdnu nikdy svrchně kvašeným speciálem. Má lehká ironie je spíše motivovaná tím, že z roku na rok se s domovarnickými ejly roztrhl pytel a mnozí z těch, kteří ještě před pár lety neměli ponětí co znamená IPA se dnes vehementně k onomu stylu hlásí a spodně kvašená piva začínají zatracovat.Je to trochu módní trend jako např. makrobiotika, petang či reality show, částečně i z nouze ctnost, neboť kvalitní ležák nebo dokonce výčepní světlé je poměrně obtížné správně vyrobit. Co se týče nabídky pivotéky – v somotném USA jsou tisíce minipivovarských značek, z nichž jen některé, jako např. Flying Dog jsou známé i v Evropě. Osobně bych na nákup vyrazil do Seattlu, Portlandu nebo na Aljašku, případně bych sortiment rozšířil i o značky z Austrálie a Nového Zélandu. To by však chtělo domyslet efektivní logistiku, tak se zpočátku držíme při zemi.
Ano ,hodně zdaru ostravské pivotéce,už se těším na výběr vánočních piv:Bude to určitě daleko příjemnější nákup, než v některém z řetězců objevovat mezi záplavou nadnárodních produktů něco kvalitního.Pivu zdar Mop