Tentokrát se nebude jednat o zlotřilé zahraniční molochy a lživé velkovýrobce, kteří náš tradiční nápoj vytrvale przní, nýbrž o politiky, úředníky a jinou záškodnickou verbež.
Zvyšování DPH a spotřební daně znedostupňuje obecně pivo určené pro širokou pijáckou obec, proto za jeho škůdce mohou být plošně považováni všichni zodpovědní činnovníci, kteří kdy za podporu těchto zločinných úprav zvedli v parlamentu či senátu svou špinavou pracku.
Ale konkrétněji. Někdejší dlouholetý český prezident Václav Havel, o kterém již na počátku 90. let Slováci tvrdili, že ho bolo už dosť se v roce 1995 postavil z moci svého úřadu proti chystanému zákonu o daňové úlevě pro pivovary s menším ročním výstavem než 200 000 hl. Pivař? Ubožák! Dodnes ho vidím sedět kdesi před parlamentem či ústavním soudem, kde působil jako jakešovský kůl v plotě. Byl přehlasován, takže tenkrát naštěstí pivu neuškodil.
Ovšem další škůdci se hojně vylíhli počátkem nového milénia, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže schválil zločinnou fúzi Plzeňských Pivovarů a.s. s pivovary Radegast. Novému koncernu se náhle protiprávně otevřelo ohromných 44% českého pivního trhu, v zápětí se stal tento zhoubný novotvar součástí jihoaficko – americké společnosti SAB Miller a z následků této lumpárny se vzpamatováváme dodnes.
Samotnému pivu příliš nepomohl koncem 90. let ani tehdejší premiér Miloš Zeman, když se o darovaném popradském pivu vyjádřil, že se hodí tak akorát k čistění zubní protézy. I když měl samozřejmě částečně pravdu, nebylo to od něj příliš diplomatické a urazilo to i samotné Pivo, byť původem z relativně nepivního Slovenska.
Další paraziti číhají. V zaplivané hospůdce v jihočeské obci Nové Dvory mi starý výčepní prozradil, že jistý politik z ODS zvaný Pán z Hluboké se chystá k loupežnické privatizaci budějovického Budvaru.
Poslední ukázka pivní škodné v akci pochází z docela nedávné doby. Penzion Zlatý srnec v osadě Srní na Klatovsku začal poměrně nedávno vařit svoje vlastní pivo. Jeho degustace je však pro obyvatele Moravskoslezského kraje docela vzdáleným snem. Jednak je to z Ostravy minimálně 450 km a pak údajně má tento podnik umístěný do romantické krajiny poměrně nepravidelnou otvírací dobu a stejně nepravidelně prý vaří i pivo. V tomto idylickém zákoutí se prý nedávno opevnil ministr všeho možného a perzistentní reprezentant naší zpuchřelé a úpadkové politické scény Alexandr Vondra, který arogantně zablokoval snad na dva týdny milovníkům piva přístup k jejich oblíbenému nápoji. Na každou tlustou svini se vaří voda, nikoliv pivo říká jedno z našich regenerovaných přísloví a tak jako správní křesťané, kteří sice dovedou odpouštět, ale někdy se už skutečně naserou, věřme tomu, že se Vondrovi tento zpupný antipivní čin přičte ke všem jeho minulým hříchům jako je například jeho působení na Ministerstvu obrany či provětrání státní kasy prostřednictvím firmy Promopro a není-li u nás světské spravedlnosti onen zlosyn po smrti přijde do pivního pekla, kde bude celou dlouhou věčnost moci popíjet pouze teplý Amstel Light.
Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme. Tak hurá do hosopy, ať to lítá!!!
Pro každodenní spoluutváření a aktivní přístup ke společenským otázkám u nás chybí absolutně prvky přímé demokracie jako je kupř. odvolatelnost zkorumpovaných a neschopných politiků a již po dvě dekády diskutovaný zákon o referendu. Prý to nejde. To pak nechává všechnu moc v rukou proradných politiků takže pak žádné změny nejde bez cepů a řemdihů dosáhnout. Šmejdy z produkce SAB Milleru lidé bohužel pít nepřestanou, stačí však když u nás tyto výrobky naši pivaři alespoň částečně nahradí poctivým pivem z malých pivovarů. Už je jich u nás přes 200 a jejich počet každý měsíc stoupá, takže přes všechnu vrozenou skepsi, pesimismus a dřívezmíněné škůdvce je třeba připustit, že se možná i něco pozitivního děje.
Článek se dotýkal politiků v zásadních otázkách jako je zvyšování daní tj. ceny piva, protiprávní legalizace fúzí a kontroly trhu apod. V tomto je opravdu zhruba 90% českých občanů nevinně. V naší tzv. parlamentní demokracii mají v podstatě dvě možnosti. Buďto jít jednou za čtyři roky k parlamentním volbám, po nichž si vládnoucí garnitura stejně bude celé volební období dělat co bude chtít nebo tam nejít a výsledek je stejný. Třetí možnost jako zapřísáhlý pacifista a nepřítel střelných i bodných zbraní z pochopitelných důvodů neuvádím. Samozřejmě, že je pravda, že občan, kerý si nenechá vymýt mozek si pivo vybírá a neslope splašky, které mu prezentuje lživá reklama při pravidelných mediálních masážích. Jakou cestou se vydat je otázkou svobodné volby každého konzumenta piva. Trvám však na svém názoru, že většina zkorumpovaných politiků našemu pivu škodí stejně jako SAB Miller nebo Heineken.
Čeští občané mají v parlamentní demokracii především prostor pro aktivní přístup a spoluvytváření jejího charakteru, a to každodenně. K tomu není ani třeba cepů a sudlic, spíše změna některých praktik, informovanost a otevřenost novým perspektivám. Kdyby ti, co pijí SAB Miller, se rozhodli jej týden nebo dva nepít, přestal by existovat. Samozřejmě vím, že tato naivní představa bude asi převálcována právě ono představou dostavení se jednou za čtyři roky v pátek večer či v sobotu po obědě k urně, vhození hlasu a „světe, teď už se o sebe postarej, já už jsem udělal, co jsem jen mohl“.
Trošku se divím, že v článku byli opomenutí škůdci č.1: konzumenti samotní. I když fakt je, že v českém prostředí je tak trochu tabu kritizovat své vlastní čtenáře. Tak, jako list má tvar svého stromu, politika je vyjádřením struktury a charakteru společnosti samotné. Politika a pivo je právě taková, jak si to Češi přejí a zaslouží. Aby se změnila politika, resp. pivo, museli by se lidé nejprve jinak chovat, resp. jinak pít. Nadnárodní koncerny reagují na poptávku. Kdyby byla většinová poptávka po kvalitním pivu, proč by jej nechtěli vyrábět? Rozlišení na „my“ (nevědoucí a neschopní) a „oni“ (vychytralí a mocní), rozlišení na deset milionů nevinných „nás“ a několik provinilých „jich“ je sice tradiční, avšak slabou berličkou k obhajobě svobodné volby jedince. Když přijdu do hospody s osmi pivy na čepu, dám si Valáška nebo Beskydské, sednu ke stolu a vidím, jak vedle sedí parta chlapů středního věku v kšiltovkách (uvnitř v místnosti) a srolovaným Bleskem na stole, tiše oddáni jihoamerickému fotbalovému utkání, kteří si zcela zásadně objednávají výhradně Ostravar, mám jít obvinit někoho do Parlamentu, že by si ti nebožáci by si tak rádi dali něco lepšího, ale nemůžou si připlatit dvě tři koruny za pivo, protože živí rodiny?