Märzen, neboli Březňák je obvykle světlé, silné, dobře uleželé pivo, které dlouho přes zimu zraje a naráží se zrovna v březnu.

V Německu jsem jej ochutnal již dávno, leč v ČR je stále poměrně vzácný.

Březňák se jmenovala někdejší 12°ležák z Vyškova. Ač jsem měl možnost jej v 80. letech pít, neudělal na mne žádný pozitivní dojem. A to nemluvím ani o průmyslové heinekenovské sračce Březňák v plastu. Kdyby se Viktor Cibich viděl na etiketě tohoto utrejchu, asi by mu jeblo.

Märzena začal experimentálně vařit ostravský Žíznivý Dromedár asi před 3 lety. A pivo se ujalo. Před týdnem jsem si dal dva točené kusy a docela jsem si pochutnal. Vyloženě asertivní pivo, které si na nic nehraje. Má samozřejmě svou charakteristickou příchu’t. ale ta nikterak neruší. Je  opravdu radost to pít. I když se jedná o silnou poctivou 14°.

Úplnou náhodou jsem téhož dne našel ve své ledničce petku s Märzenem z kroměřížského pivovaru Maxmilián. Pivovárek už nějakou dobu funguje a jeho pivo je stále chutné. O nic horší nejsou ani produkty z dalšího minipivovaru v onom městě, který se nazývá První Selský.

Kdysi se o vaření piva v Kroměříži pokoušel ještě hokejista Čechmánek, ale ten zbankrotoval a skončil v dluzích. Pivo nemá vychcance a spekulanty rádo (viz. kupř. Kolek a Zlatovar).

Při degustaci maxmiliánského Märzenu jsem musel konstatovat, že i tento truňk se povedl. Měl oproti Dromedárovi sice o stupínek nižší EPM (13%) ale jinak i on dělal čest svému jménu.

Märzeny se povedly. Teď čekám, kdo přijde v květnu s Maibockem.