Měsíc únor má většinou 28 dní (příští rok shodou okolností 29). Poslední únorovou sobotu, se ve výškovickém pivním šantánu Kýbl krve konala pěkná gastronomická akce – tzv. „plackobraní“.

Byl jsem pozván jako hudba a musím přiznat, že zpočátku jsem trochu váhal. Kýbl krve je chvályhodný lokál čepující alternativní a dobře ošetřená piva, ale při všech mých 4 návštěvách jsem se v interiéru této hospůdky cítil poněkud osamělý. Málo hostů. Poloprázdné, či dokonce prázdné putyky mi vadí už i když piju, natož když hraju a potřebuji trochu atmosféru. V osudnou sobotu však byl lokál naprosto natřískán. Vyvstal ovšem další problém. Kam sebe jako hudební těleso umístím? Všude plno. Majitel Dan mi vyčlenil místo poblíž vchodových dveří. Stojan, na něm dva keyboardy a hlavně dvě reprobedny střední velikosti nebylo lehké vměstnat do vyhrazeného prostoru, ale podařilo se to. Jen jsem očekával, že nějaký z agilnějších příchozích může vchodovými dveřmi narazit do stojící reprobedny. Zhodnotil jsem zkušeně osazenstvo Kýblu. Věkový průměr tak 35 let. Bylo by to i méně, avšak nižší číslo kazilo pár starších hostů, zhruba mého věku. Čili o generaci mladší publikum. Co hrát? Již předem jsem zavrhnul Kabáty a Michala Davida. Takže nějakou českou klasiku a bigbít 70. let. Jen je nesmím moc rozkurážet, aby mi pak houfně nepadali do kláves. Objednal jsem si jednu Poličku, provedl malou zvukovou zkoušku a začal Půlhodinka orchestrálek. Pak dorazil Dan s prvním přáním: Něco od Olympiku. To naštěstí můžu. Uvědomil jsem si, že jsem první sérii hrál skoro hodinu. To by ze mne měli němečtí barmani radost! Co si objednat teď? Rozhodl jsem se na moment změnit lokál a vyrazil jsem k blízké konkurenci.

Ve vedlejší hospodě Dostavník čepují Radase. Není to nic extra, ale mok je poměrně hořký, jemný a má velice příjemnou fantazii otevřenou chuť. Často bývá filtrovaný, v Dostavníku mají však nefiltr. Jmenuje se Lysá Hora. Teď už možná vím, proč se speciál z Ostravice jmenuje Lissa Huora. TD je TD.

Zahrál jsem si svého oblíbeného Matušku a pár rozjíždějících neutrálních věcí. U jednoho slaďáku dokonce dva odvážlivci začali tančit. Prostoru však málo, v zájmu zachování svých kláves v pokud možno neporušeném stavu jsem doufal, že ostatní se k nim houfně nepřipojí. Další Polička a také fernet. Asi se to líbí. Přitvrzuji – preluduji Hotel California a Stairway to Heaven. Co je dále na čepu? Člověk v Ostravě rozmazlen Segalem a Hobitem se dnes dívá na pouhé 4 pípy poněkud pohrdlivě. A proč je na 5. kohoutku stále ta odporná Kofola? Qásku jsem přepitý, tak volím 14°z Vojkovic. Je svrchně kvašená a solidní. Za chvíli blízko reprobedny přistává další fernet.

Sázím na osvědčené fláky a hraji Slavíky z Madridu a Guantanameru. Během série přichází mladá holka a ptá se, jestli bych nezahrál tu písničku co v televizním pořadu Pivní pupek světa. Takže do repertoáru zařazuji svůj letitý neobarokní hit Pivovar. Na čepu se objevuje vyškovská 12°Březňák. Zpočátku jsem se lekl, že je to ta sračka z Heinekena. Je to pitné, ale 11°Džbán mi tedy chutná více. Kolem 23 hodin už dochází na Black Sabbath, Judas Priest a Deep Purple. Publikum je ukázněné, přitom se dobře baví. Akce končí po jedné hodině ráno. Jsem slušně napojen a spokojen. Jen jsem zapomněl ochutnat ten bramborový placek.