O švarném šohajovi zpívají mnohé moravské písně. Samotné slovo „šohaj“ se používá spíše na jihu Moravy a jedná se i trochu o jistý archaismus. Původ onoho nářečného výrazu není příliš jasný. Někdejší kolega folkloristy a sběratele lidových písní Sušila profesor Žoubecký vysvětluje ve své stati „Slovácké slovohrátky“ spojitost mezi podstatným jménem „šohaj“ a dolnokarpatským úzusovým slovesem „šohati“, což původně mohlo býti vnímáno jako sloveso „sahat“, v některých souvislostech se však údajně jednalo o náhražku vulgárních výrazů vztahujících se k fyzickému obcování(spisovně „souložit“), v daném případě o jeho rozkazující způsob. Asi před 100 lety žil na Karpatské Rusi jistý občan Nikola, který byl vedle šohaje (šuhaje) taky loupežník.

Jarošovský pivovar známý z tklivého waltzu skupiny Argema ukončil provoz v roce 1995 – dva roky po rozdělení federace. Mohlo se zdát, že tento podnik vyhlášený svým docela nekvalitním pivem nikomu chybět nebude. Avšak stal se zázrak. Jarošov opět vaří. A to relativně chutné pivko. Některé jeho výrobky jsem již popsal na svých stránkách, ovšem včera jsem ochutnal jejich světlou 14° nazvanou zrovna Šohaj.

Úsporná etiketa 0,75 l láhve prezentuje typickou slováckou lidovou dekoraci. Je sice jen dvoubarevná, ale esteticky celkem povedená. 14° speciální pivo je spodně kvašené, má příjemně nahořklou vůni a celkem dobře se popíjí. Připadalo mi sladší než klasické jarošovské ležáky 11° a 12°, uváděných 6% alkoholu však nikterak tekutinu neinfikovalo nepatřičným lihovým odérem. Na druhé straně – čtrnáctka není zase tak alkoholicky silná. Při degustaci jsem se snažil vybavit si chuť někdejších jihomoravských značek z 80. let. Šohaj byl sice naštěstí chuťově někde jinde, ovšem jistou podobnost jsem nemohl úplně vyloučit. Když jsem se zamyslel, možná, že jsem trochu vnímal i ty kdysi charakteristické „vrbové proutky“.

Takže jarošovského Šohaje hodnotím jako svébytné světlé silné pivo s reminiscencí jistých slováckých prvků. A myslím, že onen Šohaj je docela švarný.