Ani tentokrát to nebude o některých špatných vlastnostech severských paroháčů. Jen jsem se nechal trochu inspirovat Zdeňkem Jirotkou a jeho nesmrtelnou knihou Saturnin.

Do Základní školy jsem chodil s praneteří Zdeňka Jirotky, která se jmenovala Barbara Grimmová (podle příjmení měla být spíše příbuznou bratří Grimmů). Tenkrát jsem Jirotku ještě neznal a jeho Saturnina si poprvé přečetl asi v 8. třídě. Humoristická knížka byla u nás dokonce v roce 1994 i úspěšně zfilmovaná.

Nedávno jsem si vzpomněl na scénu, kdy rozrušený zaměstnanec vrazí do kanceláře ředitele Mikulky a v nervozitě na něj zařve: „Setapouch! Sobí hnusec!!“

Zamyslel jsem se nad druhou částí zmatené repliky. Kdo je v dnešní době vlastně typický Sobí Hnusec? Tuto nálepku dnes nosí v současnosti mnohem více obyvatel než kdykoliv předtím.

Typický Sobí Hnusec je například pronásledovaná OSVČ, která obchází zločinné a protiústavní befely naší národně socialistické vlády, aby si udržela skromnou živnost a uživila sebe a svoji rodinu.

Sobí Hnusec si odmítá ničit imunitu vdechovaným CO 2 a textilními či nanovlákny a vyhýbá se nařízeným náhubkům, zejména v rozlehlých exteriérech.

Dalším zločinem Sobích Hnusců bývá zakázané srocování. Když oficiálně hospodským zavřeli hospody (ještě v roce 2019 jsem netušil, že něco takového je vůbec možné), tak si výčepy udělají v soukromí. Odmítají devastovat si sociální vazby kvůli paranoidním hygienikům a politikům, kteří na uměle vytvořené krizi nechutně vydělávají. Neskrývají své názory a bojují proti politicko-mediálnímu spiknutí.

Jsme prostě Sobí Hnusci. Naštěstí v naší společnosti se stále vyskytují Uvědomělí Občané. Obvykle jejich uvědomělost bagatelizujeme a nazýváme je Svědky Kovidovy, Kovidomily, Kovidofily nebo prostě Koviďáky. Ti pevně stojí na zatím té správné straně barikády podporované státním terorem a represemi. Největší zálibu nalézají v udavačství. Většinou tak činí anonymně, najdou se však i choromyslní jedinci jako je např. pražský konfident Švihlík (doporučuji kliknout na odkaz na Youtube v připojené diskuzi), kteří své nízké činy ještě audiovizuálně dokumentují a stávají se tak lehčeji dohledatelnými cíli  v připravované recesistické akci Zastřel si svého práskače.

S Uvědomělými Občany se nedá diskutovat. Jsou plni tupé mainstreamové propagandy a uchylují se stále ke stejným, již řádně vyčpělým a zvětralým argumentům:

Je to smrtelně nebezpečná pandemie.

Za posledních 15 měsíců zemřelo na celém světě přes 2,8 milionů lidí s tzv. Covidem. Naprostá většina trpěla těžkými chorobami, vysokým věkem a nadváhou. Světové statistiky ukazují, že při současném globálním počtu oficiálně nakažených se ve vážném stavu nalézá pouze 0,4%pacientů (worldometer.com). Mnohem více zemře na srdeční choroby, zhoubné nádory, jiné nemoci a zejména na stresy a omezenou zdravotní péči.

Opatření naší vysoce odborné a osvícené vlády jsou nutná a zabírají.

To už je bráno jako otřelý vtip. Podívejme se retrospektivně na vývoj situace u nás za posledních 13 měsíců a na ten bordel, kteří nám ti diletanti nadrobili. V roce 1920 při skutečné pandemii španělské chřipky, kdy u nás zemřelo 60 000 lidí a ve Vídni dokonce jezdila pohřební tramvaj, občané nově vzniklé Československé Republiky nenosili na hubách žádné textilie a chodili houfně vítat prezidenta – osvoboditele T.G.Masaryka. Čekalo nás pak dalších minimálně 10 let prosperity přerušených až počátkem celosvětové hospodářské krize. Dnes nás v situaci, kdy se záměrně neodděluje zdravotní péče od běžného fungování prozatím ještě zdravé společnosti čekají pouze krušné časy.

Nemocnice kolabují.

Další populární mantra, která vznikla loni v Itálii a v New Yorku. Veškeré případné problémy s hospitalizací koronavirových případů a absolutně škodlivější omezování běžné lékařské péče padá na již řádně zdeformované hlavy tzv. „polistopadových“ (lednových, únorových…) vlád, které systematicky devastují naše zdravotnictví, „optimalizují“ akutní lůžka a zavírají nemocnice. Zodpovědní politici za celou dobu trvání „pandemie“ neudělali nic (kromě buzerace a obviňování nevinných občanů), coby zdravotní péči posílilo. A tím nejhyeništičtějším příkladem je postavení a následné rozebrání polního lazaretu v Letňanech, po němž zbyla stomilionová sekera.

Zdravotníci, kteří jsou v demagogických propagandistických kampaní proti vlastnímu národu bráni jako rukojmí a oběť dělají jen svou práci, stejně jako horník na šachtě, byrokrat na úřadě nebo kdysi učitel ve škole. Že jsou málo placeni a ze strany státu zneužívaní je opět 100% vina vlády.

Když už dochází všechny argumenty, přecházejí Koviďáci do ztečového útoku.

Počkej, až ti na Covid zemře někdo z rodiny!

Tady já osobně jsem naštěstí ex obliga. Matka po zkolabování ležela 12 dní na JIPce a když nakonec ve svých 74 letech zemřela, nenapadlo mne hysterčit a někoho vinit z její smrti. Můj otec umřel v 68. Walk of Life. Bohužel, je to příroda a tím, že se budeme velkohubě chvástat, že zachráníme na úkor 95% populace přestárlé a choré si vůbec v ničem nepomůžeme. Virus si prostě bude dělat to, k čemu byl stvořen.

V této souvislosti ještě musím zmínit protiargumenty UO jako, že nějaký jejich známý, abstinent a nekuřák a samozřejmě i aktivní sportovec „to“ dostal ve svých 35 letech už třikrát. Pomineme-li samotnou tragikomičnost takovéto osoby a tvrzení skutečných odborníků, že bezprostřední opakovaná nákaza není u normálních jedinců možná, je třeba se zamyslet nad imunitou dotyčného lazara. Možná, že v tomto případě samotná příroda aplikuje Darwinem podporovanou teorii přirozeného výběru.

Na závěr už zbývají jen zoufalé výkřiky:

Tak se běž na ty JIP podívat! A běž pomáhat – v přeplněných nemocnicích je třeba každé pomocné ruky!

Exkurze na speciální kovidová oddělení se nepořádají a zvědavého občana tam prostě nepustí. Je s podivem, že v době vyspělých komunikačních technologií nejsou sociální sítě zahlceny senzačními záběry přeplněných nemocničních chodeb a umírajících pacientů kašlající krev. Jako dobrovolník jsem se i já již hlásil (přitom jsem zalhal, že jsem absolvoval sanitářský kurz) a nebyl jsem přijat. Jak jsem slyšel, nejsou často přijati ani kvalifikovaní jedinci. I tady hraje svou roli byrokracie a jiné tendenční kovidové hříčky.

Počkej, až budeš chrčet na JIPce!

Tím všechny diskuze s Koviďáky končí. Z těchto replik je možno pouze usuzovat, že se jedná o tvory nepřející (v tomto případě však možná naopak přející) a mstivé. Je mi líto pitomců, kteří se třesou, že na ně nezbyde ventilátor. Osobně však vím, že já ani v koronavirové agónii bych pomstychtivě nesípal: „Zavřete školy, zrušte divadla a rozežeňte děti v parcích!!“

Tak nám papaláši znepříjemnili již druhé Velikonoce a chystají se vymýšlet další škodlivé kokotiny. Vše však bude jen do té doby, dokud jim to zvětšující se fronta Sobích Hnusců dovolí.

Na závěr se vrátím ještě k Saturninovi, konkrétně ke kapitole, kde doktor Vlach rozebírá česká přísloví. Mnohé se hodí na dnešní dobu:

Stokrát nic umořilo osla.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro pivo…

Jak se do hospody volá…

Oko za oko…..

A přidám jedno kondolenční:

Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje….