Kam naše údajně občanská a demokratická společnost zašla za posledních cca 30 let jsem si opět připomněl včera při TV pořadu M. Jílkové Máte slovo.
Pořad jsem nechytil od samého počátku, ale bylo zřejmé, že jako obvykle se jedná v diskuzi o dva znepřátelené tábory. Tentokrát na jedné straně stáli nepřátelé alkoholu a na straně druhé (bylo by možná stylovější, kdyby leželi) jeho stateční obránci.
Agenda byla jasná. V České Republice se chlastá. A prý je naše země v konzumaci čistého lihu snad na druhém nebo třetím místě na světě! No hrůza! Nic tady nefunguje, rozpadají se rodiny, nikdo pořádně nepracuje, neboť konstantně nasává, ožralí řidiči zabíjejí chodce a léčba notoriků stojí miliardy, tudíž se brzy zhroutí náš zdravotní systém. Vedle ministra zdravotnictví Vojtěcha pózuje jakýsi Michal Miovský, ředitel nějakého protinávykového institutu, který v tom má naprosto jasno. Alkohol je zlo, které se musí všemi prostředky potírat. Statistiky dokumentující jeho škodlivost (toho alkoholu) jsou alarmující, ty, které přinášejí trochu jiné výsledky jsou naopak mylné a zmanipulované. Cesta je jasná. Alkohol skokově zdražit a radikálně omezit jeho dostupnost. A pak se uvidí. Řeči o případné prohibici nebyly v plánu, avšak kdoví jak někdy v roce 1918 argumentoval americký senátor Volstead, který se již v oné době tajně paktoval s převážně ženskými křesťanskými a puritánskými spolky. Výsledkem byla plošná prohibice, která devastovala USA snad až do roku 1933. Poté se zdálo být samozřejmé, že svět se poučil. Po skoro 90 letech je však zjevné, že mnozí vysoce postavení jedinci mají zase roupy. Mimo jiné v tom hraje roli i církev a v neposlední řadě se do toho chystají aktivně kecat i naši musulmanští spoluobčané.
Oponenti antialkoholových radikálů měli jasné poselství. Senátor Kubera, kterého osobně moc nemusím to řekl zřetelně: Nechte nás být! Když nechcete chlastat – nechlastejte. Když nechcete kouřit – nekuřte. Ale dejte nám pokoj! Je to naše zdraví a naše peníze! Podobně hovořil i jeden ze zakladatelů hnutí Aliance Pivně inteligentních Výčepů pan Stehlíček. Hospoda a hlavně pivo je českou tradicí a českým fenoménem, takže ruce pryč! Jsem v tomto směru zaujatý, takže zástupci tohoto tábora mi připadali přirození, vyrovnaní a duševně zdraví, zatímco ti na opačném pólu vypadali jako zapčklí a churaví podrazáci.
Zatím bohužel žijeme v tzv. parlamentní demokracii, takže je třeba si dobře zjistit, zájmy kterých politických stran tito prohibicionisté zastávají. Začne to totiž nenápadně. Bude se pomalu zvyšovat spotřební daň, pak se vypaří alkohol z tzv. „ožralých oken“ a možná bude zavedena policejní hodina. Jenom idiot by se mohl domnívat, že při těchto represích začne naše těžce zkoušená a devastovaná země opět vzkvétat!
Asi 20 minut pořadu bylo věnováno problému alkoholismu dětí a mladistvých. Vina za současný stav byla dávána liknavosti výčepních, ale hlavně TV reklamě. Pochybuji, že si reklamou nakažený třináctiletý puberťák půjde shánět láhev finské vodky. Na druhé straně reklamy na lichvářské půjčky však těmto kvazi puritánům nevadí.
Jaká je má pozice v této problematice? Pivo piji v malých dávkách již od svých 4 let. Nebýt rodinné anamnézy cukrovky, kterou jsem zdědil z obou stran rodiny jsem zdráv. Nikdy jsem nebyl hospitalizován ani operován. Vystudoval jsem s vyznamenáním, pracoval jsem 20 let pro americkou společnost, píši hudbu a knihy. Domluvím se 11 jazyky. Přitom piji denně zhruba 5 piv. Podle názorů kazipiv, bych měl být už alespoň 10 let mrtev, nebo alespoň plně invalidní. Čekám, že nějaké citelnější zdravotní problémy se časem dostaví, avšak za posledních cca 40 let mi pomohl alkohol, především pivo k veselejšímu vnímání naší neveselé současnosti. Alkohol je jistě droga a může být samozřejmě i nebezpečný, ale já se jej při dodržování principu aristotelské uměřenosti nebojím.
Nechceme-li dopadnout jako Švédi, nebo dokonce jako Saudští Arabové, braňme se proti všem zavilým nepřátelům našeho národního nápoje!