Na podnik Csaphaz jsem se velice tesil a hned po obede spechal na jeho adresu.
Dvanact pip a z kazde tece jina madarska minipivovarska znacka. Uz jsem premyslel jakym vyberem mne zase prekvapi. Asi v pulce cesty mne prepadla podivna predtucha. Snazil jsem se ji zahnat, ale nemohl jsem se ji uplne zbavit. A nakonec se potvrdila jako pravdiva. Obchod Csaphaz byl plne zlikvidovan a jeho prostory 23 metru ctverecnich byly nabizeny k pronajmu. Jaka skoda. Dle letacku, ktery jsem si vzal vloni by se mela jeste jedna pobocka nalezat na jine adrese mimo centrum, ale ja jsem uplne ztratil energii.
Nastesti ma oblibena hospoda s deseti pipami a kopou chlazenych lahvacu nadale existuje, takze byl denni program i pres smutnou komplikaci celkem jasny. Cim jinym zacit nez prosnym z repertoaru pivovarku Jaszdosza. Super mok. Chybi mu sice charakteristicka pivni horkost a je dost do sladka, ale jinak slusne chlebovity s primesi jiste decentni silazovosti, ktera mne na exotickych pivech cim dal vice vzrusuje. Mozna mi asociacne pripomina Balkan v 80. letech. Dalsim mym degustacnim kusem je Amber Ale s podivnym nazvem Mi ujsag Wagner ur, coz jsem si volne prelozil jako Muj strycek Wagner z produkce minipivovaru Hara Punk. Intenzivni medena barva, radne chmeleni a plnych 7% alkoholu. Podobnou barvu ma i Altbier z Horizontu. Tady mam vsak k chuti trochu vyhrady. Je takova nepodajna, jakobych pil nejaky prosly prumyslovy lezak. Priznavam, ze originalni Altbier moc neznam, ochutnal jsem jen par nemeckych kusu, ale mam predstavy, ze by mel byt ponekud bliz stylu videnskemu.
Kdyz uz jsme u tech piv z jinych zrn, ve kterych jsou madarsti sladci mistri neodolam a dam si jeste jednoho Rizmajerova kukuricnaka. Zazitek podobny jako u prosa, jen sladkost je trochu vyraznejsi a slabsi silazovitost.
Takze nakonec nebude tak zle. Na petkach, ktere jsem nesehnal jsem usetril nejake forinty, tak za tri tydny pokracujeme.
já si zase rozšířil obzor u polských piv – když jsem se v jednom malém waršavském krámku marně dožadoval nějakého slušného polského piva z nezávislého pivovaru, odchytil si mně tam jeden místní chlápek a nasměroval mně k nedalekému specializovanému obchůdku s vybraným chlastem – a bylo to zjevení jako bych objevil Svatý Grál :-). Postupně jsem tam během pobytu ochutnával skvělá piva z pivovarů Kormorán, Pinta, Ale Browar, a nějakých waršavských craftů – a byla to věru výživná nálož, s prodavačem jsem se seznámil a vedli jsme hezké rozhovory, ráno jsem se tam vždy stavil hned po ranním běhu na dobrou snídani – z čehož měl upřímnou radost a vytvořil mi příjemné zázemí pro degustaci v pracovním prostoru krámku. Je fajn příště přijet do pivní pouště a už vědět kde se tam nachází osvěžující oáza, bo co jsem tam odvážně zkusil v hospodě nemělo s pivem nic společného
Pokud mám v plánu navštívit mi pivně neznámé město, poradím se s ratebeer.com kam tam zajít:http://www.ratebeer.com/places/city/warszawa/0/163/
Je tam sestaven žebříček hospod, restaurací, barů a pivoték sestupně od nejvíce bodovaných.
Jinak Polsko už osobně nějaký čas za pivní poušť nepovažuji. Nevím sice, kolik je tam pivovarů na osobu či obecně jak často člověk narazí na dobré pivo, ale zato třeba města jako Katowice nebo Krakow jsou pivně podstatně zajímavější než Ostrava a pivovary v ní a kolem ní. Člověk tam najde několik hospoda s 15 – 20 pípami s polskými craft, něco ze zahraničí a slušně zásobené lednice. Polské minipivovary se snaží o širokou škálu pivních stylů v dobré kvalitě a čistotě, nezaleknou se dokonce ani piv spontánně kvašených (jako např Kwas Epsilon ze zmíněné Pinty), což si tady v tom našem „kraji razovitem“ zatím nedokážu představit. A samozřejmě – last but not least – se v hospodách nekouří.