Nechci se chlubit, ale myslím si, že inspiraci uvařit tzv. „smrkové pivo“ jsem přinesl z Aljašky do našeho kraje právě já.

Nejdříve jsem tento nápad sdělil domovarníkovi Oppeltovi. Jeho Spruce Tip Ale bylo napoprvé dosti povedené, i když samozřejmě stále bylo co vyvíjet a zlepšovat. Krátce nato uvařil „Smrkáče“ Beskydský pivovárek ma Ostravici. Tam se smrkovitost kombinovala ještě s pivem nakuřovaným, takže při jeho degustaci u mne vznikla asociace hořícího lesa, ze kterého prchají vyděšená zvířátka a později stateční hasiči zapíjejí jeho úspěšné uhašení.

Před pár dny se mi dostal pod jazyk a na patro smrkový speciál z pivovárku Hutisko – Solanec. Nejprve jsem si vyslechl poutavý Segalův příběh, kterak celá rodina v Beskydech sbírala smrkové výhonky, abych na pivo dostal náležitou chuť. V případě segalovského Smrkáče se jedná o Spruce Tip Ale v kombinaci s mokem medovým. Okusil jsem a pivo se mi jevilo dosti zajímavě. Lehce nasládlé s poměrně exotickou vůní, kterí se i přes svou jistou specifičnost dobře a lehce pilo. Celkem povedený truňk. Jen ten avízovaný smrk byl cítit jen velice lehce, takže kdybych o něm nevěděl, asi bych tento styl – Honey Spruce Tip Ale nedokázal přesně definovat.

Nicmícméně považuji tento pokus za úspěšný a jen doufám, že jím neutrpěl beskydský smrkový les.