Segalův týden IPA zní zajímavě, tak jsem se tam v neděli stavil.

Na začátek jsem se chtěl osvěžit Únětickou 12°, ale bohužel jsem přijel pozdě. Naštěstí ještě zbyl Vilém 15°ze středočeských Jinců. Tento pivovar jsem v okolí Příbrami hledal na jaře roku 1985, zpozdil jsem se však o dobrých 18 let. Je dobře, že Jince opět vaří, i když již mimo zjevně zdevastovanou budovu původního pivovaru. Jince čepují mimo jiné v Praze Bubenči a jejich 12°mne docela zaujala svou docela nezvyklou sladovostí a kvasnicovostí. Patnáctka byla slušná, ačkoliv na běžné pití obvykle používám nižší kalibry.

Konečně do ip! Prvním mým degustovaným vzorkem byl Winter Ale ze sokolovského Permonu. Správná IPA jak má být. Vonící chmelem již na dálku, suchá, hořká a nekompromisní. Na 13°bych možná očekával o něco vyšší tělnatost, ale lepší je poctivý hořký mok než nějaká sekundární sirupovitost.

Po několika mých zážitcích se svrchními pivy z brněnského minipivovaru Lucky Bastard jsem konstatoval, že mi chutnají velice podobně. U černé ipy 14°to bylo naštěstí jiné. Opět výrazná hořkost, slušná pitelnost a k atraktivitě moku přispěla i tmavá barva, kterou mám osobně rád. Šťastný bastard! Na druhé straně mne trochu zklamala drahá a silná 17° Tlustý netopýr (Fat Bat) od Antoše ze Slaného. Pivo mělo být zčásti žitné, bohužel jsem v chuti ani ve vůni tuto obilovinu nezaregistroval. Nostalgicky jsem vzpomněl na přerovského Negra. To byl žitňák, jak má být! Ani miamský Captain Smith Rye nebyl špatný. Žito by pivu mělo dodat tmavou barvu, hrubozrnnou hořkost, až mírnou kyselost (poněkud nedobrý příklad žitného Regenta). Nic takového jsem však z Netopýra necítil. Silné svrchně kvašené pivo možná bez senzorických chyb, ale na druhé straně nebylo pro mne ničím zajímavé.

Původně jsem chtěl degustaci uzavřít 19° Double Elephantem. I ten jsem však zmeškal. Tak snad příště….