Ne, nebojte se. Nechci tady komentovat a odsuzovat závislosti na návykových látkách mezi něž bohužel patří i náš přítel alkohol. Chtěl bych se jen zamyslet nad lidmi, kterým stačí ke štěstí pouhá jedna značka piva.

Často slýchám: Já jsem na ten Ostravar zvyklý. Před týdnem jsem byl na služební cestě v Hodoníně a tam jsem si dal nějaké kvasnicové a dostal jsem sračku. Dodejme, že Ostravar se čepuje hned naproti místa trvalého bydliště dotyčného „pivaře“ a jestli ten celý život popíjí jen filtrované, popřípadě pasterizované pivo, navíc třeba i jediné značky, poctivý mok mu zajisté neudělá dobře.

Na našem území vaří v současnosti bezmála dvě stovky pivovarů a pít produkty jen z několika z nich je trestuhodné a neodpustitelné. Je to stejné jako například být v životě závislý jen na jedné ženě. Moralisté a zejména pánbíčkáři budou sice reptat, ale zamyslete se kolik žen různých věků, postav, image a charakterů se vyskytuje všude kolem. Není škoda se většinu života omezovat na tu jednu, ještě ke všemu svoji? Nebo zde funguje i paralela s jídlem. Svíčková, vepřo-knedlo-zelo nebo smažený sýr jsou dozajista chutné krmě. Nestojí však za to okusit i něco jiného – z opačného konce světa nebo třeba jen z rukou souseda, který při vaření používá fantazii? Stejně tak omezuje ducha i poslouchání jediného stylu hudby – metalu, country nebo techna. Je tu přitom alternativní rock, hudba klasická nebo tolik druhu jazzu. Nejvíce srovnání funguje, když se zamyslíme nad stereotypy trávení dovolené. Každý rok Řecko nebo Chorvatsko. Přitom jinde na světě či u nás v republice je také pěkně a nebývá to často jen otázka financí.

Proto vřele doporučuji zamyslet se a vyrazit na pivo jiných značek. Může to být blízko bydliště, v regionu, kde lze nalézt pěkných pár kousků kvalitních minipivovarů, v rámci naší vlasti nebo i v zahraničí. Česká Republika zdaleka není tou pivní velmocí za kterou se vydává. Stojí za to ochutnat alternativní ležáky, pivo pšeničné, svrchně kvašené a není třeba se vyhýbat ani odvážným, na první ochutnání velmi netradičním pivním paskvilům. A stejně jako se český turista po návštěvě Laosu a Kambodže opět rozjede na svůj zamilovaný Balkán a vyčerpaný, případně důkladně zbičovaný sexuální dobrodruh se kajícně vrátí ke své nudné, leč zákonité manželce, ztracený štamgast opět nalezne svou domácí hospodu s točeným Ostravarem nebo Holbou. Všichni však, doufám objevili nový rozměr života. Protože zázemí se nikdy nesmí stát vězením, nakrásně dobrovolným.