Onehdy mi bylo na těchto stránkách vyčítáno, že se v poslední době příliš nezmiňuji o hospodě Hobit a jejím pivu Qásek. Bodejť. Byly prázdniny a to je pro hostinec, který spoléhá zejména na návštěvu studentů vyloženě mrtvá sezóna. 

Teď už začal nový školní rok a s tím i rozšíření sortimentu u Hobita. Prvým poprázdninovým speciálem je tmavá dvanáctka s podílem nakuřovaného sladu. Německy se takovým pivům říká rauchbier, česky nakuřované, možno též uzené. Hobitovský rauch má název Shpeq (čti špek), což myslím dostatečně dokumentuje jeho uzenost. Slovo by se též dalo napsat německy – Schpeck, nebo francouzsky – Chpeque, ale v aktuální verzi se jedná o milý lingvistický hybrid. K samotnému pivu: Jistá nakuřovanost je patrná již ve vůni, avšak ta je ještě kombinovaná s jinými, ne vždy úplně pivními čichovými vjemy. Chuť naštěstí není příliš nasládlá, pivo má snadnou a vysokou pitelnost a navíc se v něm objevuje příchuťový fenomén, kterému já říkám „hlína“. Tuto hlínu jsem za posledních 30 let objevil v někdejším žateckém pivu Chmelař, v kutnohorském Dačickém (tam byla hlína i přes výrazně sladkou chuť), v některých pivech novopackých, ve velkorybnickém Hastrmanovi atd. Ze zahraničních piv  si jako  „hlínové“  vybavuji Brown Ale z houstonského minipivovaru St. Arnold a ještě jedno indické o vysoké stupňovitosti jehož název jsem ale z důvodů mé tehdejší silné opilosti zapomněl. Hobitovský shpeq je pivo, které dokáže uspokojit širokou škálu tolerantnějších a vyspělejších pivařů a je důkazem toho, že správný Rauch nemusí vždy chutnat jako by se v něm vyvařil uzený bůček.. Vaří se infúzní metodou, použity jsou čtyři druhy sladu a není přespříliš alkoholicky silný, takže se jím dá jen proložit uvědomělá konzumace jiných značek nebo u něj zůstat celý večer.

Co se  v blízké budoucnosti chystá v Biovaru není už po třech letech žádné tajemství. Speciální 13°pivo Svatý Martin už zraje……..