Stereotypní předsudek tvrdí, že na Jižní Moravě se daří výhradně vínu a pivo je tam nepitelné. Pohleďme však na novou pivovarskou mapu. V kraji vína se to novými minipivovary jen svítí… 

Hodonín, Bzenec, Ratíškovice, Mikulov, Moravský Žižkov. Za dva měsíce se otvírá pivovar v Břeclavi. A pivo se vaří i v Dolních Bojanovicích. Provozovnu umístěnou v nízkém rodinném domku vede pan Michalovič, který začínal jako nadšený domovarník. Jeho piva se jmenují souhrnně Mazák ať je to světlá 11°či 12°, polotmavá 11°(ta má ještě vedlejší název Jantar) nebo pivo pšeničné. Rozhodl jsem se ochutnat lákavý pšeničňák o stupňovitosti celých 16°Plato.

Pivo z petky je nutné zlo, avšak mnohdy není vyhnutí. Mazák tekl do půllitru a hustě pěnil. To se u pšeničňáku dá očekávat. Nejbizarnější na tomto druhu je však jeho vůně. Zatímco obecné připodobnění buketu pšeničňáku k banánu může mít i své oponenty, u bojanovické 16°to byl banánový Bols sám. Jako když se kdysi prodával v Tuzexu granulovaný ovocný koncentrát rozpustný ve vodě či v mléce. Banánovost naštěstí příliš nerušila chuťové vjemy. Mok byl náležitě hutný – šestnáctka je prostě šestnáctka a i dosti sladký. Chyběla pšeničná nakyslost, což mi naštěstí příliš nevadilo. Pšenka vedle banánu evokuje i jiné degustační složky, některé se do tohoto typu piva přidávají, jiné se objevují spontánně – např. hřebíčkové tóny jsou údajně způsobovány výběrem speciálních kvasnic, které ze sladu vytáhnou fenolové aróma.

Speciální 16°z Dolních Bojanovic se nakonec ukázala být lehce pitelným pivem. Vypil jsem s chutí litr a ještě jsem jej zkombinoval s jinými značkami a nakonec bez následků i se dvěmi skleničkami bílého vína. Pšeničné pivo je dnes prostě v módě a už se těším na další experimenty.