Včera jsem šel kolem Oráče v Hrabůvce. Tak jsem se tam stavil „na jedno“. Vlastně hned na dvě.

Venku bylo dost horko, ale uvnitř hospůdky příjemný chládek.

Místní ležák není nejhorší, ale už jsem jej několikrát pil, tak jsem se rozhodl ochutnat něco jiného.

Vypadalo to, že je den ve znamení pivních speciálů s pivovaru Sibeeria. Na čepu měli hned čtyři druhy.

Začal jsem malým pivem s názvem Best Newz. Údajně šlo o Farmhouse Ale, což by mělo být jiným označením stylu Saison. Ptal jsem se mladého výčepního, zdali bylo při výrobě použito speciálních belgických kvasnic, leč on to nevěděl.

Dle chuti se jednalo spíše o klasický, nepříliš lehký ejl s EPM 13%. Hořkost, naštěstí nepřechmelenost a kdesi v pozadí se při dobré vůli dalo detekovat i trochu té Belgie.

Jako o druhém kusu jsem uvažoval o kyselém Gose z Nachmelené Opice, nakonec jsem však pokračoval v sibiřské jízdě a objednal jsem si pivo Dad Pint.

V tomto případě se jednalo o nepříliš využívaný styl ESB (Extra Special Bitter), který se vyskytuje spíše v UK. Navzdory svému názvu prý nebývá příliš hořký. Dad Pint je vyráběn v koprodukci s estonským pivovarem Andersons. Původně jsem si myslel, že to má něco společného s americkým Anderson Valley, ale i ze strohých informací jsem se dozvěděl, že tomu tak není.

ESB bylo mnohem zajímavější než předchozí Farmhouse Ale. Třináctka nebyla příliš prokvašená (4,7% alc), ale již na první doušek mne zaujala její neočekávaná hutnost. Jako bych pil ředěný rosol nebo řidší asfalt. Žádná překvapivá chuť se neprezentovala, avšak při polknutí se mi na patře a v krku postupně rozvinula jakási zakulacená strohost jen s drobnými degustačními elementy, které plynule přešly do kratšího doznívání.

Toto pivo mělo úplně jiný charakter než běžné ležáky či klasické Ipy nebo Apy. Konečně jsem v záplavě chmelových vývarů našel něco nevtíravého a zajímavého.

Až zase našetřím, tak se U oráče opět zastavím.