Kalendářně 16. února panovala ještě Zima, avšak počasí bylo úplně jarní.

Probouzí se příroda, osychají meze, otvírají se zahrádky a někdy dokonce i nějaké nové pivovary.

V Šenově se kdysi pivo vařívalo, ale je to už dávno. Proto nápad začít opět chmelový mok vyrábět v prostorách někdejší šenovské restaurace Pod zámkem patří bezesporu mezi ty zdařilé. V sobotu odpoledne naše tříčlenná delegace dorazila do nového svatostánku. Ačkoliv osobně nejlépe zrelaxuji u klasického ležáku, nebráním se ani průzkumu experimentů. A těch mi šenovský minipivovar nabídl hned několik.

Již stránky podniku upozorňují, že je zbytečné v jeho sortimentu hledat kopie průmyslových ležáků. Z úvodní řeči majitele pana Rosti navíc vyplynulo, že cesta nového šenovského pivovárku nevede ani výrobou tendenčních přechmelených svrchňáků. Tak tedy co se vaří?

Tak předně: Nejslabším šenovským produktem je zatím patnáctka vařená zrovna v několika verzích. Hned u prvního kusu upoutala sytá barva do červena a řádné prokvašení zhruba na 7,5%. Pijeme lahváče. Soudek bychom museli ve třech vypít a petky jsou pro místní podnik neestetickou zhýralostí. Majitel přiznává, že osobně vařil několik let pivo v Německu. A opravdu z jeho piv jsou cítit mé oblíbené Bavory. I jeho ležák ušlechtilé polotmavé barvy má poctivých 15°EPM. A na stole přistává nakuřovaný Rauch.Ten mi zase nahodí asociaci na můj zamilovaný Bamberg. Ještě nějaký ten kousek a degustace končí robustním Ječným vínem (Barley Wine).

Při pivaření vytráví a tak nám Rosťa připraví pikantní bramboráčky se zelím na maďarský způsob. Je totiž mimo jiné i kvalifikovaný kuchař.

Šenovský pivovar nemá prozatím svou regulérní hospodu. Vyžaduje to rekonstrukci původních prostor a hlavně odhodlání prosadit novou, netradiční značku v doposud konzervativním prostředí konzumentů Ostravaru a Radegastu. Pivo však lze zakoupit v sudech i lahvích, případně si domluvit nějakou ochutnávku i posezení.

Dej Bůh štěstí!