Slavný hudební skladatel Leoš Janáček zemřel v ostravské nemocnici Na Fifejdách už v roce 1928. Není na loučení už trochu pozdě?.

Samozřejmě, že se v tomto případě jedná o stejnojmenný průmyslový pivovar z Uherského Brodu.

Uherskobrodský pivovar byl založen už v roce 1894. Přežil průmyslovou revoluci, obě světové války, komunisty a částečně i současný „porevoluční“ zmatek. Zbude z něj prázdné místo na pivní mapě.

V roce 1982 mi přivezl kolega ze školy láhev piva Olšavan z Uherského Brodu. Musím konstatovat, že mi pivo příliš nechutnalo a zařadil jsem je do kategorie podobných lahůdek jakými tenkrát bývaly produkty z Jarošova, Ostrohu či Břeclavi. Tyto tři zmíněné pivovary později v 90. letech svou činnost ukončily, neboť jim skončil export na  v tu dobu již samostatné Slovensko. Dobrou zprávou je, že Jarošov i Břeclav svůj provoz obnovili, zřejmě však z nižším výstavem.

10 let po mé první olšavanské zkušenosti jsem si objednal jeden místní kus v jisté uherskobrodské restauraci. Bylo to učňovské pracoviště a pivo mi začala natáčet čabravým způsobem jedna znuděná učnice. Naštěstí ji mladá mistrová odborného výcviku včas zahnala k jiné práci a osobně mi natočila krásnou hladinku. Pak jsem i zjistil, že se kvalita oné značky markantně zlepšila.

Od té doby jsem se s Olšavanem, který se zatím přejmenoval na Janáčka po svém zakladateli občas setkal. Kousek od mého bydliště nějakou dobu dokonce točili uherskobrodskou 10°světlou i tmavou. Nebyla špatná ani jejich 14° speciál Comenius. Před pár lety pivovar změnil název i logo na Uherský Brod.

Zpráva o uzavření pivovaru mne opravdu nepotěšila. Průmyslové regionální pivovary to na našem trhu opravdu nemají jednoduché a každého je škoda. Mrzí mne, že už si Janáčka nikdy nedám.

Příběh má však přece jen o něco šťastnější konec. Přes víkend jsem byl navštívit kolegu v luhačovických lázních. Lázeňské kavárny mne moc nebavily a tak jsem uvítal možnost dopoledního posezení v hospůdce U Šímů. Nádherný podnik! Otevřen již v 8 ráno a nabízí širokou škálu snídaní – čili pokrmy, o kterých jsem si dlouho myslel, že z našich jídelních lístků již vymizely. Namátkou jmenuji gothaj s cibulí a octem, teplou sekanou, sardinky nebo tresčí játra.

Hlavně mne však rozradostnilo, že vedle Kozla byla na čepu i uherskobrodská 10°. Asi jsem měl možnost ochutnat pivo z definitivně posledních zásob. Mok vzorně načepovaný s přírodním řízem v předpisové teplotě. Cítil jsem lehký jihomoravský nádech, který býval pro tato piva charakteristický, kdysi rušil, ale v současnosti se přetransformoval v senzorickou zvláštnost. Možná, že bych ji mohl nazvat „koště“. Po dvou kusech mám ještě chuť na další, ale je třeba odejít na autobus.

Uherský Brod ještě asi před 10 lety míval pivovary dva. Dnes to vypadá, že momentálně nemá žádný. Věřme, že okolní minipivovary alespoň částečně vyplní ono smutné vakuum.

Tak sbohem, Janáčku. Bude tu bez tebe teskno!