Sběratelé jsou obecně blázni. A týká se to jak filatelistů, tak i sběratelů pivních etiket.

Jednou z nejcennějších českých poštovních známek bývala běžná známka rakousko-uherská, která byla z provozních důvodů v roce 1919 opatřena přetiskem Československo. Takových příkladů jsou samozřejmě tisíce. Kdykoliv se na známce cosi vymamlasí, zmetek získá vysokou sběratelskou hodnotu. Anomálie se mohou vyskytnout i na platných bankovkách. Někdy koncem 90. let se v oběhu vyskytly platné, avšak lehce defektní dvousetkoruny, které získaly sběratelskou hodnotu zhruba 5x větší.

Toto platí i v pivním průmyslu. Když jsem ještě pracoval v pivotéce Pivovarského domu Ostrava, býval jsem příležitostně okupován příslušníky jisté skupiny kolekcionářů pivních etiket. Změnila-li etiketa pouze lehce barevný odstín, objem nádoby, nebo bylo jen posunut jeden údaj blíže středu, sběratelé tento exemplář okamžitě kupovali.

Jedním z nejnovějších příkladů etiketní anomálie je pivěta piva Triple Elephante z Beskydského pivovárku na Ostravici. Etiketa na petce inzerovala obsah alkoholu plných 25%. Věděl jsem, že to je nemožné. Tak přece nemůže pivo normálně vykvasit. Ledaže by v současných mrazivých podmínkách nechal sládek ejla zmrazit a pak z něj postupně odstraňoval kapalinu. Tak by vznikl extra silný Eisbock. Další možná metoda je dolévání lihem. Nejvíce jsem se však přikláněl k názoru, že se jedná o tiskovou chybu. Tuto teorii mi osobně potvrdil i management pivovaru. Správně je hodnota 25 extraktem původní mladiny a obsah alkoholu je „pouhých“ 11,6%. Celou várku etiket se snaží manuálně upravit, někdy však desinformace unikne…

Už vidím nadšené sběratele, kterak se za oním misprintem honí po burzách. Škoda, že jsem láhev i s etiketou vyhodil. Mohl jsem něco vydělat.

A jaký je Triple Elephant jako samotné pivo? Dokážete si možná představit hutný mok o síle 11,6% ochucen americkými aromatickými chmely.