Když se řekne černá 24° soudný pivař si představí tuplovaný malvaz, roztopený asfalt nebo válivou černou lávu.

Kdysi u nás bývala nejsilnější 20° Porter z Pardubic a na Slovensku o stupeň silnější Porter z Martina.

Počátkem 80. let se i v Ostravě objevil 18°Diplomat z Plzně. Bohužel, pouze v lahvové verzi.

Jinak konstantně 2x ročně přicházel do potravinářských obchodů litovelský tmavý Ondráš 16°.

Ve všech těchto případech se jednalo o piva spodně kvašená.

V 90. let se situace radikálně změnila a již počátkem tohoto století hospody i obchody zaplavila vlna mnoha nových mocných značek.

Vzpomeňme třeba na 26°ze Zvíkova nebo na 33°Bohemia Beer od pražských medvídků.

V této souvislosti nemohu nezmínit odvážného přerovského 20° žitného Negra.

Naposledy jsem přišel do styku s černým silákem v Kurníkšopě hospodě.

Jednalo se o 24° ruský stout Sarah z pivovaru Clock.

Docela jsem se těšil, že tímto pivem důstojně završím celkem pestrý pivní den, avšak nakonec jsem byl celkem zklamán. Přes zjevnou sílu a hustotu jsem postrádal výraznější příchuť – pražené alikvoty, čokoládu, kandované ovoce atp. Mohl jsem jen konstatovat, že v zimě takovýto mok zahřeje. V létě však tato výhoda evidentně padá.

No nic. Není všechno zlato, co má hodně stupňů.