Dalsi vidensky minipivovar. Tentokrat velice blizko samotneho centra.

Stejne jako ty ostatni i Salm Brau jsem nasel na internetu. Podle mapy nemelo byt tezke jej najit. Salm je, myslim nejaky slechticky rod, navic mi toto slovo pripomina radvanicky statni podnik Salma, kde po dlouha leta pracoval muj pivni kolega Horror.

Bylo sice pondeli, ovsem v Rakousku nejaky nesmyslny nabozensky svatek, takze prevazna vetsina obchodu byla nedobytne uzavrena. Aby tak zavreli i hospody, napadlo mne. Ale ne. Nastesti vycepy zustaly otevrene siroke verejnosti.

Trasa se mi zdala jasna, ale kdyz jsem prichazel na Schwarzenbergske namesti, trochu jsem znejistel. V nekterych bodech ma turisticka mapa jakoby ztracela inzerovane meritko a zkreslovala vzdalenosti. Nakonec jsem vsak Salm Brau nasel. Prvni co mne po prichodu do hospodske zahradky napadlo bylo, ze mozna nesezenu misto. Lokal venku i vevnitr byl plny turistu, povetsinou mongoloidni rasy. Nastesti par mist primo u vycepu bylo volnych.  Mladeho vycepniho, nejspise blizkovychodniho puvodu jsem anglicky pozadal o „sampler“, coz je vzorkovnik vsech peti druhu piv vyrabenych v tomto podniku. Dotycny zamestnanec mne  vsak odbyl napojovym listkem. Uvidel jsem volny stul a tak jsem se premistil k obsluze, ktera nastesti me objednavce rozumela.

Jednotlive druhy jsem rozeznal uz podle barvy. Jen jsem si nebyl jisty co je Helles a co Pils. Tyto lezaky byly standardni chuti s prirozenou chmelovou prichuti a chlebovitym doznivanim. Celkem pitelny byl i tmavsi Marzen, polotmavy lager i psenicnak. Navrch jsem si dal jeste jednoho velkeho pilsnera.

Lokal solidne hucel, ale chybeli mi tam pravoverni pivari. U Salma sedeli povetsinou jedlici, kteri malymi pivy  jen zapijeli velke porce mistnich pokrmu. Takova klasicka turisticka past, kterych byva zejmena v hlavnich mestech dostatek.

Pri zpatecni ceste jsem se jeste stavil do meho oblibeneho 1516. Rovnez kosmopolitni, neprilis tradicni pub, ale atmosfera uplne odlisna. Navic mi tam vice chutna i tamejsi pivo.