O tomto silnem pivu, ktere se kdysi varivalo exkluzivne pro rusky carsky dvur jsem jiz parkrat psal.

Naposledy jsem je pil ve Vidni v minipivovarske hospode 1516. Tam bylo navic ochucene mexickymi cokoladovymi boby a dokvasovalo v barrigovych sudech. Par let zpatky jsem na Aljasce objevil podobny druh – Baltic Porter, ktery disponoval slusnymi 9,8% alkoholu a chutnal trochu po cernem rybizu.

Tentokrat se mi vsak podarilo ochutnat Russian Imperial Stout primo z Ruska. Pivovar Baltika byl v nekdejsim Leningrade zalozen v roce 1990. Zrovna v tomto roce jsem v onom meste prilezitostne pobyval, potloukal se nevzhlednymi a az odporne sirokymi ulicemi pri hledani alespon nejakeho piva, ktere vsak vubec nebylo lehke najit. V pivnim baru Visla tocili odporne Ziguli a s nicim jinym jsem se tam vlastne ani nesetkal. Jen jednou zastavil na ulici necekane „gruzavik“ a prodaval kolemjdoucim lotysske lahvace Riga primo z korby. Trochu jsem se bal stare sovetske praktiky, ze budu spolecne se svymi spolukonzumenty unesen poradkovymi slozkami na pole na repnou brigadu.

Baltika ma dnes pomerne slusny vystav a siroky sortiment. Jedna se vsak o piva prumyslova varena ve velkem. Podobne to bylo i s vysezminenym stoutem. Lahev mela atypicky obsah 0,44 l, coz je mozna pozustatek nejake staroruske miry. Mimochodem, jak prevadet versty na kilometry? Obsah alkoholu rovnych 10%, ovsem EPM „pouhych“ 16%. Myslim, ze nas nachodsky Double ma pri stejnem procentu etanolu EPM 24%. V ruskem pripade to ma neco spolecneho s prokvasenim, nebo se do stoutu snad pridava v rusku siroce oblibeny lih? Chutove neco, coz jsem docela ocekaval. Napoj husty, nastesti ne uplne sladky, ktery az palil v krku. Postradal jsem vsak nejake vyraznejsi ovocne nebo prazene podtony, ktere by tento styl podporovaly. Slusna zkusenost, jinak bohuzel nuda. Doufam, ze se v budoucnu setkam s timto zajimavym druhem v lepsi verzi.