Konečně přišel vytoužený 11. květen odkdy nám naši diktátoř milostivě dovolili vrátit se legálně na hospodské zahrádky bez obavy z kriminalizace žízně.

Jedu tramvají od sadu B. Němcové. Neudělají z toho nakonec sad Borise Němcova? Alvi má zahrádku na odvrácené straně hospody (Dark Side Of The Pub), takže provoz vizuálně nezaznamenávám. V nedalekém Nashvillu (dnes Na Plynární) s Moravou na čepu sedí v 13.15 na předzahrádce dva hosté.

Za deset dvě zvoním na zvonek pivovaru v Pivovarském domě. Otvírají přesně ve 14.00. Přes Poníka, kde si objednávám pivo mířím na zahrádku. Jako požehnání na mne působí dřevěná stříška, neboť začíná pršet. Nějak se to počasí nevyvedlo. A příliš se nevyvedlo ani pivo. Extrahořká 11°je chuťově obstojná, leč nemá patřičný říz a navíc je teplá. Tipuji to buďto na zanedbané ošetření nebo konec bečky. Bohužel, teplá je i jinak chutná pšenka Trigo.

Potřebuji se ochladit, tak mou další zastávkou je Kurník Šopa Hospoda. Zde je pivo naštěstí ošetřeno vzorně. Nejprve jednoho Rychtáře. V hlineckém pivu lze naštěstí ještě zaregistrovat stopové prvky jeho charakteristické chuti, která však zejména v posledních cca 10 letech postupně mizí. Mám obavy, že Číňani, kteří nyní onen podnik mimo jiné vlastní, postupně všechny osobité chutě a vůně během pár let úspěšně zlikvidují.

Na nekrytou zahrádku zatéká, tak pivo dopíjím protekčně v doposud nelegálním interiéru. Další kousek – polotmavého paskovského Borlocha už zase konzumuji u lehce zastřešeného pultíku před knajpou. Kolem 16 hodin je v Kurníku jen minimum lidí. Počasí nepřeje, je pondělí a možná se někteří pivaři doposud bojí infekce.

Přátelé – neblázněte a pojďte chlastat! Dříve než ty naše pojebané vlastizrádce napadne zase „zatáhnout za brzdu“….