Je to už nějaký čas, co jsem zde zařadil nostalgicky laděný článek o úpadku nádražního pohostinství.

Od té doby se situace v onom segmentu snad ještě zhoršila. A nejedná se pouze o „nádražky“, které byly necitelně nahrazeny anonymními a studenými obchůdky s balenými sendviči a energetickými nápoji. Mizí také čekárny a kdysi nezbytné úschovny zavazadel. Stát ve státě a modrý moloch, který spolkne každoročně ze státního rozpočtu nemalou sumu, šetří na nepravých místech.

Když pominu železniční stanici Ostrava – Vítkovice, jejíž budova postavena v tzv. „bruselském stylu“ chátrá a jejímu stržení brání jen zuřiví památkáři a nevzhledné Kunčice, máme v našem krajském městě dvě centrální nádraží. Hlavní nádraží a žel. stanici Ostrava Svinov.   Koncepce ostravského hl. nádr. se mi od počátku nelíbila. V jedné staré filmové detektivce z roku 1975 působí tenkrát nově postavený objekt kupodivu ještě zajímavě a moderně, současná podoba mne však nikterak neoslovuje. Stanice poskytuje některé potřebné služby, ale vše se zdá chaotické, nepřehledné a vzdálené.

Nejhůře je však na tom určitě lokální pohostinství. Nádražní restauraci II. cenové skupiny oficiálně zrušili již v 90. letech. Naposled se tam bezvýsledně snažil podnikat jakýsi pan Vodička, který podnik definitivně zavřel někdy kolem roku 1995. Bufet v horním patře, kde se dalo alespoň nějak najíst a vypít točené pivo vydržel déle, nicméně dnes je v jeho prostorách obchod s levnými knihami. Pár stánků v interiéru rozměrné haly nabízí lahváč, párek v rohlíku apod., avšak to mne gastronomicky ani esteticky nemůže uspokojit. Malý, nízkokapacitní bufíček, kde si člověk mohl již někdy od sedmé hodiny ranní dát kafe, čepovanou 10°, salát nebo teplou polévku končil svou činnost loni v únoru. České Dráhy neobnovily smlouvu a do jeho bývalých prostor se nastěhoval drahý a podle mne zbytečný podnik nabízející předraženou kávu.

Situace je naštěstí naprosto odlišná na nádraží ve Svinově. Rozsáhlá rekonstrukce citlivě zachovala historickou budovu a doplnila ji moderními prvky jako je kupř. prosklená hala. Služby zde fungují, vše je řádně označeno a hlavně je postaráno i o gastronomickou stránku.

Vedle pár okýnek a stánků jsou na svinovském nádraží v provozu dva plnohodnotné bufety a jedna restaurace. A sortiment věru plně nádražní. Polévky, saláty, káva, pivo točené i láhvové, nealko, víno, lihoviny. A ani ceny nejsou nikterak přehnané.

Bufety jedou od brzkého rána, ale zavírají v 18 a 19 hodin. Hospoda má otevřeno do večera.

Dnešní pohostinský stav na svinovském nádraží je však těžko srovnatelný se situací v 80. letech. To rozlehlý bufet „Mokrý loket“ otvíral již v 5 ráno a pivo čepoval až do půl dvanácté v noci.

Nedávno byl zrušen provoz v nedaleké unimobuňkové knajpě, která byla otevřena non stop a nabízela slušné a laciné občerstvení. Pohostinství na samotném nádraží naštěstí funguje, má však jeden obecný a stejnojmenný problém pro všechny tři místní zařízení:

Radegast….