Česká společnost je rozdělena. A nejvíce ji rozděluje současný prezident.

Po dlouhé okurkové sezóně, kdy naši politici a média přetřásala (-i) donekonečna téma další integrace Evropy a dalších podobných ptákovin, byla konečně nalezena nová mantra: Rozdělený národ.

Samotný tento termín je naprosto zavádějící. Je pravda, že v minulosti nám byla podsouvána nutnost jednoty potřebné k vybájené cestě z temných včerejšků k zářným zítřkům. Některé pomazané hlavy (kdoví čím) k onomu procesu i dnes navádějí v případě plánovaného splynutí s tvrdým jádrem EU, které nás však zavede nanejvýš tak do hajzlu.

Nedokáži si představit národ se shodným názorem či vkusem. Společnost je rozdělená na introverty a extroverty, na heterosexuály a homosexuály, horňáky a dolňáky, věřící a nevěřící (přičemž věřící se ještě dělí mezi různé víry) a dokonce i na milovníky piv kvašených spodně a svrchně. Rozdělené je osazenstvo fotbalového stadionu, když na něm probíhá zápas Baník proti Spartě.

A v politických otázkách je tato nejednota ještě markantnější. Pravice proti levici, liberálové versus konzervativci. A co všelidová volba prezidenta? V našem velkém vzoru USA stojí proti sobě dva nesmiřitelní kandidáti za stranu Republikánskou a Demokratickou. A proti tamním kampaním je ta naše jen slabá zázvorová sedmička. A dělají to tam tak již přes 200 let.

Jakýsi druh plurality názorů ve společnosti nastiňovali kupodivu i dogmatičtí komunisté, Říkali tomu marxistická dialektika a vypůjčili si z historie i technický termín „jednota v protikladu“ – unitas multiplex (zdá se mi, že tuhle formulaci dokonce použila mladá čarodějnice Saxana ve filmu“ Dívka na koštěti“).

Sjednocený národ považuji za nesmysl a za floskuli neschopných papalášů, kteří si tím léčí případnou frustraci a snaží se marně honit politické body. Možná, že by dočasně pomohli nějací ti zlatí hoši z Nagana…

Na druhé straně i rozdělená společnost může praktikovat jistou míru tolerance a respekt k názoru jiných. V tomto ohledu mám však i já velké rezervy, protože jako starý, nemajetný volič s nižším vzděláním žijící na venkově bych v případě vítězství protikandidáta v posledních volbách okamžitě začal křičet, že to není můj prezident a dalších 5 let bych se hrabal v jeho minulosti a negativně komentoval jeho práci ve funkci. Založil bych umělecké hnutí “ 200 hoven“ a vymýšlel bych recesní akce proti prezidentovi s použitím státních symbolů, že by mi musel projevit obdiv i guru podobných pakáren David Černý. Nicméně v současné situaci mohu příslušníkům poraženého tábora pouze doporučit recept na nějakou pivní chuťovku, jejíž základem bude nastrouhaná mrkvička.

Napadá mne nakonec však přece jen jeden obor, v němž by měli být lidé alespoň formálně jednotni. A to je boj za kvalitní a poctivé české pivo…