Pohledne bavorske mesto s dvoutisiciletou historii v sobe ukryva nejedno pivni prekvapeni.
Pobliz slavne katedraly stoji mistni pivovar Bischofshof. Jeho lahvace jsem pred casem prodaval v ostravske pivotece, to jsem vsak netusil jak pekna je to provozovna. Byla sobota a pivovarska hospoda byla plna turistu. Personal kmital, na pullitry i tretinky lepil listecky s informaci, ke kteremu stolu dotycne pivo prijde, obcas take bohuzel doleval do sklenic miru z extra pullitru. Pivovar byl zalozen roku 1649, stejne jako nas Strakonicky Dudak a myslim, ze nese spoustu baroknich architektonickych prvku. Nejvice se mi libila zahradka s peknou sochou. Bischofshofsky pilsner byl poctive uvareny, klasicky horky a po vyzivnem lodnim obede urcite prisel k chuti.
Dalsi regensburgsky svatostanek Weltenburger byl bohuzel onoho odpoledne uzavren pro verejnost, takze mi nezbyvalo nez odlozit navstevu na priste. Na druhe strane Dunaje hned za historickym mostem byl nejspise v prostorach byvale nemocnice vybudovan dalsi regensburgsky pivovar Spital, ktery uvadi jako rok zalozeni 1226. Na pekne zahradce jsem posvacil wurst s kyselym zelim a zapil jednim spitalskzm svetlym a jednim weizenem. Dalsi tecka na bohate mape bavorskych minipivovaru.
Pri prochazce mestem jsem zahledl park obehnany vysokym plotem. Nasel jsem vchod a ocitl jsem se v komplexu historickych objektu slechtickeho rodu Thurn und Taxis. Samozrejme, ze prvni jsem hned hledal pivovar. Musim rici, ze tak krasnou pivovarskou hospodu jsem jiz dlouho nevidel. Rozlehly interier s vysokym stropem zabavne zkresloval vzdalenosti a cepujici senkyr za vycepnim pultem, ktery mohl byt ode mne tak max 20 metru se zdal byt v onom prostoru komicky maly. S pivem Thurn und Taxis jsem se setkal poprve jiz na Silvestra v roce 1992 a tenkrat mi moc nejelo. V knizeci pivnici vsak nefiltr chutnal vyborne. V hospode sedelo jen par lidi, ale rezervace na stolech vestily na vecer pekny hucak.
Weizenbrau Regensburg jsem navstivil jiz v cervnu, ale tentokrat jsem se rozhodl ochutnat mistni jecne svetle. Kvalitni mok s ostrym chutovym zakoncenim a prekvapivou dochuti po pomerancove kure a mandarinkach.
Nezbyva nez se dorazit v mem zamilovanem Kneitingeru. Neprilis horky, lec velice lahodny pilsner a cerny lezak plny prazeneho zrna.
Kracim podel toku Dunaje a do cesty se mi postavi obchod s regionalnimi bavorskymi pivy. Neodolam a kupuji flasku Nittenaueru. Toto pivo jsem pil v lete 1992 primo v Nittenau. Teklo z trubky zabudovane ve zdi…. Tak uz dost. Kde je nase lod? Nemuzu prece zase dorazit ozraly. Ale je zde dalsi neskutecna provozovna, ktera se tentokrat zameruje na nemecke a zahranicni pivovary. Nastesti dosly finance. Takze priste. Regensburg je mestem neomezenych pivnich moznosti.
P.S. Bohuzel, v Dunaji je katastrofalne malo vody, tak jsme uvizli v nakladnim pristavu u Passau, kde pivo neni zdaleka tak dobre. Tak si alespon necham o Regensburgu zdat….
na „Řezno“ mám krásnou vzpomínku, v roce 1990 jsem přes něj projížděl při své iniciační cestě po Evropě, a bylo to vůbec první město, kde jsem se zastavil, a dal si tam i své první kvasnicové pivo v životě, tuším, že za 2,5 DM, což byla pro chudého studentíka tehdy neuvěřitelná pálka, ale bylo strašně dobré, úplně jiný svět se mi tehdy otevřel, město samo o sobě na mně působilo jako zázrak, holt ten bolševický marasmus, ze kterého jsem poprvé vypad se na člověku ve všem podepsal, nezapomenu na ten kulturní šok, když jsem po dlouhém experimentování objevil funkci bezdotykové baterie na záchodě anebo když mi nějací místní v Ženevě museli pomoci otevřít dveře do MHD, do kterých jsem už celý vzteky kopal…..byly na znamení, také první plechovka coly, první hamburger, první marihuanová cigareta
tady na Divokém Východě všechno absolutně neznámé věci, připadal jsem si jako křovák na výletě…..:-)