Kutná Hora zase vaří pivo. Pivovar se vzpamatoval po řádění zlosyna Heinekena.

Kutnohorská 12°se jmenovala Dačický (podle Mikuláše Dačického z Heslova). Narazil jsem na ni až koncem 80. let přímo v KH. Zajímavé bylo, že šlo o pivo docela sladké, ve kterém se ale vyskytovala má oblíbená „hlína“. Pivovar vařil i pivo tmavé (myslím, že se jmenovalo Havíř) a zpočátku sezónně, později snad už i pravidelně speciální 14° Lorec.

Heineken pivovar uzavřel a údajně došlo k rozprodání poměrně slušného vybavení podniku za zlomkovou cenu. Před pár lety se začalo mluvit o opětovném zprovoznění pivovaru. Kutnohorské se nějakou dobu už vařilo v Chotěboři a možná, že i jinde. Nedávno jsem zaregistroval zprávu, že výroba piva se konečně do KH vrátila.

Plánoval jsem cestu. Spojenou ještě s Malešovem a Poděbrady. Včera jsem objevil láhvovou Kutnou Horu v opavské pivotéce. Bylo to trochu rozporuplné. Půllitrový lahváč stál 16 Kč, což byla cena slušná, leč trochu i podezřelá. Jako výrobce byl uveden pivovar v KH, na etiketě však figurovala i adresa výrobce piva v Břeclavi. Nepátral jsem a pivo si otevřel. Bohužel, jednalo se o výrobek pasterovaný. Chuť klasického českého lahváče z masové výroby. Zpočátku náznak alespoň jakési zárodečné vlastní chuti, během konzumace se však tento prvek transformoval v průmyslovou pachuť blízkou té, kterou disponuje třeba pivo nealkoholické. Tento neslavný fenomén se objevil například v polovině 90. let u krumlovské 12°Eggenberg. Takže něco jako Regent nebo Rebel. Dát si jedno, dvě, ocenit, že se jedná o český produkt, který přežil a jít někam jinam na poctivější truňk.

Je dobře, že v KH se opět vaří. Pro větší objektivitu by bylo třeba toho ochutnat více.