….samo se do pytle dovez!“ říkalo se v jedné staré televizní pohádce.

Pivo pšeničné, weizen, weissbier, witbier u nás již naprosto zdomácnělo. A ve známost přicházejí i moky z jiných zrn.

Osobně mám rád pivo žitné. Ne vždy se podaří uvařit, aby mi chutnalo, ale časy se lepší. Například včera jsem ochutnal světlý 12°žitný ležák  Mendel z brněnského pivovárku Moravia. Žitný slad je v něm kombinován s klasickým sladem ječným. Premiant a Poloraný Červeňák dodává pivku charakteristické pivní češství. Truňk je vkusně hořký, voní chmelem a tekutým chlebem a použité žito přináší půvabný chuťový „osten“ zejména ve středně dlouhém doznívání. Žito bych proto v žádném případě nebil ani bych do něj zbytečně neházel flinty.

Dalším mým testovaným pivem včerejšího večera byl ovesný ležák z minipivovaru Genius Noci. Název trochu vyumělkovaný, ale výrobky zřejmě celkem kvalitní. Ovesňák byl chuťově podobný Mendelovi, přímočaře hořký, nikterak nevyumělkovaný a chutný. V závěru jsem vnímal něco zvláštního, takové netradiční zaoblení – možná to bylo způsobeno zrovna tím ovsem. Napadlo mne, že ani jeden z oněch pivovarů na etiketě nezmínil poměry mezi jednotlivými užitými slady. Genius Noci mi dle názvu připomínal pivovar létající, leč nakonec má svou adresu. Je to obec Lomnice v Jihomoravském kraji. V Lomnici u Sokolova začínal kdysi dnes již slavný pivovárek Permon a velice mne nedávno potěšila klasická světlá jedenáctka z Lomnice nad Popelkou.

Je chvályhodné, že pivovay začínají vznikat i v malých obcích a že se nebojí používat i jiná zrna.