Pan Mark Baverstock je 54 letý občan Velké Británie a ze všeho nejraději má pivo. Jezdí za ním po celé Evropě a nejvíce do naší pivní vlasti. Je doživotním členem spotřebitelské organizace CAMRA. Poznali jsme se v roce 1997 v Anglii a o dva roky později tento pravověrný britský pivař počal víceméně pravidelně navštěvovat Ostravu a její široké a pivně bohaté okolí.

Letos přijel pouze na 10 dní. Původně chtěl navštívit i nějaký koncert mediálně profláknutého festivalu Colors of Ostrava, ale já jsem mu to včas rozmluvil. Máme nabitý program a peníze za drahé vstupné raději narveme do chmelových produktů. V tropickém vedru ve středu 14.7. měl vlak z Prahy skoro 100 minut zpoždění. Ambulantně jsem ošetřil dehydrovaného Marka hned dvěmi pohotovostními kvasnicovými Avary, pak jsme okusili Svijany a zbytek klidného večera strávili v ostravském Hobitu u několika půllitrů domácího Qásku. Toho dne jsme již nepodnikali žádné další větší akce stejně jako další den kdy jsme si večer zašli do zábřežského Zámečku. Za pozornost určitě stál pšeničňák a lahodný Ale s chilli papričkami.

Ten správný pivní program začal ovšem až v pátek. Nejprve odpoledne v Rožnově u hluboce hořkého Radhoště a hutného Rotschilda, později krátké zastavení v Kozlovicích. Místní tmavý ležák byl však na náš vkus příliš komerčně karamelový, proto bylo nutno spravit si chuť hukvaldským pivem v Dolním Sklenově. Večer opět skončil v Hobitu, kde mělo premiéru místní nakuřované pivo(rauchbier). Avizovanou uzenost jsem bohužel příliš necítil, zato jsem si svižně uvědomil, že jsme přišli do solidně rozjeté oslavy čerstvě narozených dvojčat jednoho ze štamgastů.

Pilo se střídavě na Mařenku a na Terezku, šťastný otec rozdával bezohledně kořalky nalevo i napravo a já jsem svého svěřence málem odnesl domů na hřbetě a téměř jsem se s ním nemohl domluvit.

Následujícího dne byla na Programu Kroměříž. U Černého orla mne nejvíce zaujala polotmavá osmička, která v poledním žáru 38° ve stínu byla skutečně nejvhodnějším nápojem – bohužel bylo nutno zdegustovat i další 4 druhy včetně černé třináctky. V Přerově cestou do lokálního minipivovaru Parník jsme se už jen stavili v pivovarské hospodě u Zubra a v jedné depresivně prázdné knajpě, kde jsme se snažili navlhčit popraskané rty kvasnicovým Rychtářem. Musím přiznat, že mi tentokrát v mém oblíbeném Parníku nijak zvláštně pivo nejelo, pookřál jsem až po čtyřdecovce s žitnou 13° nazvanou rasisticky Přerovský Negr. Tak dobrý žitňák jsem pil naposledy v brewpubu Titanic v Miami. Nelidské vedro vystřídal kolem sedmi večer přívalový déšť, který nás zahnal do suterénní pivničky Sangria na Svijany. Během několika minut se počal výčep zatopovat vodou a my měli co dělat abychom z alkoholické pasti ve zdraví unikli. Ten den jsem u sebe napočítal poctivých 15 vypitých půllitrů. K ránu trochu bolela hlava, zvýšil se mi tlak a zrychlil tep. Proto následujícího dne to chtělo zvolnit. V plánu byl naštěstí jen leskovecký minipivovar Slezan se světlou 13°, mandlovou 13°, a tmavou 14°. V úterý nás čekal dvoudenní výlet do Čech. Kvasnicová speciální 11° z Nové Paky je skutečná pochoutka, k chuti příjdou i ostatní filtrované verze tohoto moku a hlavně – je ho v onom městečku možno nalézt skoro všude. Po příjemně prohýřené noci nás čekal ještě levný a osvěžující Krakonoš ve Dvoře Králové, Tambor, Miletín a Bělečský Car. Kolega Mark Baverstock odjížděl v pátek zpět do svého svrchně kvašeného domova dokonale napojen a nadmíru spokojen. Já však uvažoval o alespoň několikadenní abstinenci. Kdyby mne tak viděl můj ošetřující lékař! Nezradil jsem zavazující pověst příslušníka tradičně pohostinného národa, ale uvědomil jsem si, že být průvodcem cizinců je přece jen dosti riziková profese.