Jestliže pivu skončila záruční lhůta, nemusí to být ještě důvod k jeho vylití.

Naopak. Dobře uskladněné, ač nepasterované a nefiltrované živé pivo vydrží bez znehodnocení většinou podstatně déle, než je uvedeno na jeho obalu. Slyšel jsem dokonce, že petka z černými Vojkovicemi byla pitná i za 11 měsíců. Navíc někdy je prodej prošlých piv provázen výraznými slevami.

Včera jsem v ostravské pivotéce zakoupil 0,75 l láhev Imperial Stout z velkobystřického Tvarga. Expiračka končila 20. března, přesto jsem to risknul. Zvláště proto, že flaška přišla na pouhých 40 Kč. Vedle v regálu se nalézal ještě černý ležák ze stejného pivovaru, tam jsem se však prošlé záruční doby už trochu obával. Tmavá nepříliš silná piva bývají náchylnější k deterioraci.

Večer jsem si dopřál krásný chuťový zážitek. Čítankový mocný stout, jak má být. Vytrvalá pěna, očividná hustota, hluboce černá barva a hlavně ta nádherná vyvážená chuť, převážně do sucha, avšak podpořena až smolnou hutností. 8,9% alkoholu působilo blahodárně na můj organismus před spaním a navíc v moku byla cítit netrčící hořkost a umírněná praženost. A to všechno za 40 Kč. Super.

Již dlouho nesrovnávám stouty s jejich praotcem Guinnessem, který se oficiálně průmyslově vaří už od roku 1759. Běžný Guinness se mi zdá chuťově plochý a jeho jediným lákadlem potenciálních klientů je jeho sněhobílá, dusíkem vytvořená pěna. Guinness export, který se licenčně vaří po celém světě je sice robustnější, ale jeho 7,5% alkoholu s něj trochu vyčnívá a navíc díky své až mediciální hořkosti mi občas zachutnal jako kapky proti kašli.

Tvarg i přes prošlou expiraci mne velice potěšil.

Vzpomínám, že kdysi jsem skočil matce do krámu pro ztužovač šlehačky. A ten byl prošlý už více než 10 let!