Velikonoční svátky jsem nikdy příliš neřešil. Akceptoval jsem pouze pohanskou pomlázku, při které jsem dokázal jako dítě a adolescent vydělat  více peněz než bylo mé kapesné za tři měsíce.

I později jsem starou tradici dodržoval, i když jsem kasíroval spíše vejce, sladkosti a alkohol. Na Velikonoce 2010 jsem během svých pochůzek postupně zkonzumoval asi 750 ml lihovin, něco vína a zhruba 11 porcí turecké kávy, což mne k ránu snad málem stálo život.

Dnes už to tak vehementně neřeším. Mnohé Velikonoce jsem navíc strávil v zaměstnání na zámořských či říčních lodích.

Letošní svátky se nesou v duchu smrtelně nebezpečné pandemie. Jak slavit? Naše osvícená vláda nám zakázala, co se dalo a očekává, že zdevastovaný poddaný lid poddajně sklopí hlavu. Největší chybou bylo, že tyto svátky, coby pohyblivé nebyly odloženy třeba na listopad, ačkoliv si vůbec nejsem jistý, jestli do té doby současný kabaret skončí.

Čili opět: Neshlukujte se! Rozejděte se! A hezky hadry na hubu. Jak se již asi před měsícem zmínil jakýsi ředitel nemocnice ve Slaném, zakazovat a uzavírat umí kdekdo a zvládl by to i obecní blb Milouš Jakeš. Nouzové, krizové a jiné týmy jednají stále nekoncepčně a bezradně. Před několika dny se soudruh Prymula nechal slyšet, že mění názor na restriktivní strategii a doporučuje promoření populace. Později tento drsný termín vyměnil za eufemismus „kolektivní imunizace“. Nicméně tento výrok těžce dopadl na vystresovaný národ. Lidé zalezli ještě další jedno patro pod zem a začali zoufale lamentovat: „Nezabíjejte nás!“ „Zataraste nám vchody příbytků a denně nás stříkejte desinfekcí!“ „Nechceme dopadnout jak ve Španělsku, kde ubohé seniory odpojují od plicních ventilátorů a pozůstalí přes sklo křičí – Milujeme tě!!“ Kam se sere Druhá světová!

Včera jsem s kamarádkou vyrazili do přírody. Po lesních a polních stezkách jezdili cyklisté a občas se bylo možno potkat i s nějakým pěším turistou. V prostranství před hospůdkou v Košatce posedávali lidé popíjející pivo. Netvořili žádné velké skupiny, jen si pohodově upíjeli z plastových pohárků a relaxovali povětšinou bez hader na hubě. Opět jsem se po pár týdnech přesvědčil, jak krásné máme ženy. Člověk je přece jen Homo Politico a potřebuje lidskou společnost. Jinak následuje násilí, kriminalita a občanské války.

Dnes na ČT 24 opět hovořil Prymula. Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Promořování mi dala do huby média a nečekejte žádné velké úlevy. Už i nejvyšší náčelník duce Hamáček se vyjádřil, že český lid je nevděčný a zasluhuje si větší přísnost. Ať už hovoří „odborníci“ na pandemie nebo dobře placení ekonomové, je evidentní, že se máme určitě na co těšit.

Co v dané situaci dělat? Zatím neměním strategii. V případě pěkného počasí vyrazím ven, hodím si pár kilometrů bez roubíku a při troše štěstí narazím na nějaké to ožralé okno. Po cestě se budu vyhýbat policii a budu spílat placeným i dobrovolným bonzákům. Ne! V mých 58 letech už ve mne nikdo tak lehce pocit viny nebo falešné zodpovědnosti nevyvolá! Neboť už v roce 1979 Ivan Mládek ve své trilogii „Úterý“ napsal památnou větu:

„Jestliže se v tramvaji nepřestanete tlačit, udeřím výhybkovou tyčí do hlavy průvodčího, který za nic nemůže!“

Doba není jednoduchá a jistá pravidla je nutno dodržovat. Nehodlám však zdechat pod bičem vedení země, kterému nevěřím ani oslovení: „Vážení spoluobčané..“

Moment! Přece jsem se možná mýlil! Teď je v TV zpráva, že si politici odhlasovali snížení platu o 50%! Hmm. Škoda. Nejedná se o opatření v naší zemi, nýbrž v africké republice Malawi….