Kdysi jsem četl povídku od svého oblíbeného autora Ivana Vyskočila, která se jmenovala Muž, který někoho připomínal.

Včera jsem si udělal nenáročný turistický výlet na Velký Javorník.

Na nádraží ve Veřovicích jsem postrádal výchozí bod turistických značek, který by mne vedl až na vrchol zmíněné hory. Přitom mám dojem, že před lety jsem se takto orientoval.

No co. Doba se mění. Musel jsem se zeptat několika místních lidí a nakonec jsem na Javorník vyrazil po lesní asfaltce. Nicméně jsem měl stále pocit, že kdysi trasa vedla loukou a regulérním lesem.

Výstup do výšky cca 918 metrů nebyl nikterak obtížný. Nicméně při teplém slunném počasí mi uzrála inspirativní žízeň.

Ani jsem si řádně nevychutnal nádherný rozhled do okolní krajiny a hned jsem spěchal do útulného panoramatického interiéru horské chaty postavené v roce 1935.

Naštěstí jsem nebyl zklamán, neboť na čepu byl stále 11° Portáš ze Zašové.

Pár turistů si užívalo krásný den venku, já jsem ještě u půllitru čekal na debrecínský párek.

Vedle výčepní a kuchařky seděla v interiéru ještě jedna osoba. Celkem obézní, asi 45 letá žena se silným čecháčským akcentem. Sotva výčepnice dokončila točení pár piv a birellů, vzala mobil a začala si klientku fotit. Nejdříve proti slunci, pak na druhém konci lokálu.

Nějak jsem z jejich konverzace pochopil, že zmíněná turistka obsluze někoho připomíná. Prý nějakou Martinu.

Servírka se přímo rozplývala nad podobou a oné Martině ihned foto poslala.

Martina se však údajně moc nepoznávala. Zato turistka potvrdila, že kamarádka od výčepní je skutečně jako její dvojče.

Servírka zavolala kuchařku z kuchyně.

„Schválně. Jestli poznáš, na koho je tato paní podobná.“

Kuchyňská síla si vůbec nebyla jistá. Zkoušela nějaké celebrity, mezi nimi i poměrně absurdně nedávno zesnulou Naďu Urbánkovou. Martina ji vůbec nenapadla.

Dvojnici to asi začalo být trochu trapné, tak zavedla diskuzi o tom, že možná by si ji lidé mohli pamatovat z jistého dílu seriálu Ordinace v Růžové Zahradě, kde prý hrála záchranářku.

Údajně je to její povolání, ale prý čím dál častěji spolupracuje s filmovými štáby. Osobně se seznámila s cikánským nehercem Kudlou, několika režiséry a jednou prý spolupracovala s nějakou zahraniční hvězdou, která se jmenovala Orlando…(já osobně znám pouze hudebního skladatele Orlanda di Lassa – představitele nizozemské polyfonní školy 16. století), kterému snad dokonce na place ošetřovala poraněné koleno.

Obě ženy a ještě pár příchozích hostů napjatě poslouchalo její vyprávění. Takové VIP nejsou, pravda na Velkém Javorníku každý den. Údajně se tam loni  objevil jen zpěvák skupiny Mirai.

Popíjel jsem velice kvalitní pivo, zakusoval už o něco horší párek a docela se bavil.

Nakonec chtěla filmová záchranářka zaplatil, leč šéfka jí sdělila, že útrata je na účet podniku. Turistka poděkovala, prohodila pár slov se svým velkým batohem a odkráčela vstříc novým dobrodružstvím, možná i novým útratám.

Napadlo mne, že by se jedinec mohl přiživovat jako profesionální dvojník. Já sám jsem byl ve 4 třídě podobný na spolužáka Fialu (Romana, nikoliv Petra), později na foglarovského Rychlonožku. Začátkem 90. let tady byla jistá podoba s Michalem Pavlíčkem, o 15 let později mi zase někdo řekl, že mu připomínám superstar Bendeho.

Po javornické zkušenosti si však myslím, že profesionální dvojnictví není až tak o podobě jako o sugesci, psychologické průpravě a hlavně výmluvnosti.

Za nějaké to pivo zdarma by to snad stálo….